Bolest a smutek mé cesty provází,
v ztemnělých hlubinách
se často nacházím,
není mi dáno vzlétnout
jako Jonathanu Livingstonu Rackovi
a přesto mě mnozí lidé vidí na obloze.
Mýlí se oni nebo se mýlím já?

Mé cesty života se často klikatí,
možná mi uniká, že touha se neztratí.
Ta touha vzlétnout k novému poznání,
pochopit více, nic mi v tom nebrání.

Snad právě smutek mě vede stále dál,
abych už příště v radosti z poznání se smál,
abych mohl druhým lidem více dát
a ne na konci cesty jen bezradně stát.