Při blažených pocitech ve snu mi ukázali, jak principielně funguje transformace. Jsou v ní obsaženy stejné archetypy v posloupnosti jaké známe z klasických českých pohádek, jen v každé jsou více zdůrazněné některé překážky a naopak na jejich překonání určité základní vlastnosti hrdiny. Jen v meditativním snu mi vše rozložily ještě více dopodrobna, hlavní arch. na podsymboly i s jasným procítěným toho jak mezi nimi probíhá energie, tedy jak na sebe vzájemně působí a transformují se. V určitém bodě cesty vnitřní transformace je klíčové zaměřit se a přijmout archetyp pravdivosti a vnitřní upřímnosti k tomu, jak se věci mají, to bylo symbolizováno královnou-pannou se vztyčeným, dokonale ostrým mečem. Protože hranice mezi jasností, pochopením a zamlžeností, sebeklamem je jasně daná a je k podstatě, tedy vnitřnímu náhledu pravdy potřeba přistupovat zejména k vlastnímu egu nezaujatou čistotou (s. Panny). A královna, protože jde v Pravdě hlavně o vnitřní ochotu ji přijmout, cele akceptovat, aby zavládl její „duch“. Na to však následně se objevil archetyp Lásky, bez kterého čistou Pravdu nelze plně přijmout (před ní vždy stojíme jako neznalé děti), neboť ta je vždy pro ego a tím i Duši zraňující svou jasností i ostrostí, kterou nám odnímá naše iluze a stíny, na nichž jsme byli závislí. Jinými slovy, síla Pravdy vždy musí být vyvážena sílou lásky, jakožto všeobjímajícího principu bezvýhradného přijetí (ztotožňujícího se soucítění) toho co je (vně i uvnitř), i s tím, jaké to je, bez jakékoliv další reakce (emoce), která by o ní byla odtržena.

Dále se mi ukázal nějaký konkrétní příběh s postavami v archetypální,  pohádkové podobě, jako ukázka toho, jak to funguje v nás, tak jasně jako v šachové partii, protože nic se nevymyká působení arch..