Náš filmový průmysl dokázal během své dlouholeté tradice vyprodukovat tři filmy oceněné Oscarem, další které na něj byly alespoň nominovány a spoustu jiných, jenž více či méně ovlivnily následující generace filmařů. Jak si ukážeme později v následujícím textu, některé překročily hranice naší malé republiky a vryly se do paměti diváků po celém světě.

Za Studené války se napjatá politická situace promítla i do soudobé kulturní tvorby. Mnohé knihy a filmy byly protkány propagandistickými ideály, přesto si z pochopitelných důvodů našli své čtenáře a diváky. Stejně dopadl například i slavný seriál Profesionálové a třináct dílů, které prošly bedlivému cenzorskému oku, se tak mohlo vysílat i u nás. Ani druhá strana nezahálela a tak například i BBC vysílala výběr čtyř nejvydařenějších Případů majora Zemana (samozřejmě lehce prostříhané), což se až mnohem později ukázalo jako nesmírně důležité. Diváci politicky spřátelených zemí si je pak mohli vychutnat v celé své kráse.

Vliv Studny (1978) se projevil již o necelé dva roky později, když Stanley Kubrick natočil své Osvícení v hlavní roli s Jackem Nicholsonem. Obě díla mají společnou zápletku a několik dalších témat - osamělé rodiny jsou izolovány od okolní společnosti (u Zemana z politických důvodů, Kubrick jí pro jistotu posílá do hotelu v horách) a oba tragičtí hrdinové podléhající okolnostem a v krutém finále se chopí sekyry, kterou obrátí proti svým bližním.

Nicholson i Crha si z počátku vystačí lehkými pohyby svých očí, které jsou však pouze předzvěstí zlověstného konce. Nad rámec slušného řemeslného umění amerických herců pak starý Brůna přidává i podivné kývání, čímž svého hereckého soka sráží na kolena. Navíc našim filmařům stačilo pouze několik slabých náznaků k vyvolání hrozivé atmosféry a nemusí nás naproti jejich západním kolegům utápět ve zbytečné krvavé lázni.

Samostatnou kapitolou jsou pak závěry obou filmu. U hotelu se nachází rozlehlá zahrada s důmyslných křovinatým bludištěm, které se nakonec stává panu Terrancovi osudné a za sněžné bouře tu nachází konečné Osvícení. Naopak starý Brůna pod dojmem náhlého vizionářského prohlédnutí (Osvícení?) nechá svého syna vykácet všechny stromky v oplocené zahradě, aby se vyhnul podobnému konci. Když je mladý doktor filosofie znaven, sám bere do rukou sekyru a dokončuje započaté dílo, aby jim oběma již brzy bylo stejně dobře jako mamince - chomáč jejích vlasů však ještě stále zdobí tupé ostří zmíněného nástroje.

Dalším, kdo se nechal ovlivnit touto epizodou z našeho úspěšného televizního seriálu, byli japonští filmaři, kteří však dokázali z jednoduchého nápadu vytěžit mystický horor Kruh a jeho dvě pokračování. O tom, jak se jim dostala do rukou, lze jen polemizovat, přesto se jako velmi pravděpodobná jeví hypotéza výměnného pobytu autorů na dětském táboře kdesi v Číně a shlédnutí této epizody v rámci filmového klubu. (Oba tyto motivy - dětský tábor a studna - jsou velice významnými hybateli děje, stejně jako v loňském americkém remaku).

Novodobí autoři se však pokouší vyhnout ideovému podtextu původního československého originálu a musí divákům nějak smysluplně vysvětlit, proč se závěr filmu odehrává ve studně, volí lacinou a nepříliš náročnou myšlenku mystického hororu s videokazetou pochybné kvality, na které je zaznamenáno poselství vraždícího démona.

Pozornému divákovi samozřejmě nemůže uniknout takřka identický záběr do bublající vody a kamenného zdiva, když mladý Brůna poprvé pohlédne do studny, stejně jako jeho japonští a potažmo i američtí následníci.

Ve všech třech filmech pak následuje i závěrečná bitva v chladné vodě a následný únik ze smrtelné pasti. Pravda, u nás v duchu předchozího děje zavání lehkým Oidipovským komplexem, zahraniční filmaři pak raději sáhli po Vymítači Ďábla…

Tak a to je téměř konec našeho prvního ohlednutí za alternativní historií naši kinematografie, ale jak je z uvedeného přikladu patrné, i na Zemanovi se dá ještě dnes pořádně vydělat (viz. loňský Kruh), protože se k původním autorským právům nikdo nehlásí.

A jelikož je velmi pravděpodobné, že mezi čtyřmi vyvolenými díly uvedenými na BBC byly i Mimikry a pod vlivem Modrákovým či Biče božího začal jistý pan Welsch zobat, aby po letech napsal svůj Trainspotting, čeká nás za měsíc další důkladné srovnání!!!