Život
podává mi prst
a vede mě bosou
po střepinové pláži
- trp, šeptají vlny.
Z lastur
lesklých jak benátská zrcadla
učím se znovu číst
sama o sobě
- trp, šeptá nitro.
Mám předepsané
všechny stupně naděje
víry
zklamání
sháním recept
ve svém svědomitém podsvětí
- trp, šeptá srdce.
V pavilonu "nepoučitelných"
konejší mě jen zamřížovaná obloha
a noc okysličená věčností
- trp, šeptají tíživé sny.
Jedu vražedným tempem na plnometru
prohlížím živé rány
které prý se zahojí před očima
(snad ne tohoto zaslepeného světa?)
- trp, šeptají všichni okolo.
Vodnatá touha usychá
živote, proč tak pálíš...
upaluješ...?
A přidušený smích
už jen málo přislazuje hořkost
z každého dne
který nakousneme...
- trp, šeptá každý den.
|