Stahoval náruč

a svíral mě

v deštivém

však jinak nijakém

večeru

Chodník

s vlhkou

blátivou vyrážkou na čele

se zlověstně leskl

a olizoval světla

- než jsme zhasli

Pak ráno bylo suché

on nic

a já nic

- lesk smutné podstaty pohltilo bílé prostěradlo

v celé své tajnosti

a nepříslušnosti

A my

bez sebe

zato důstojně

opustili noc...