Profesor Lithurst se soustředěně věnoval rozluštění jednoho velmi

složitého zaklínadla, když v tom se najednou v jeho pracovně udělalo

nějak teplo. A bylo to čím dál tím míň snesitelné. Profesor se rozhodl, že

otevře okno, když se však zvednul, sklouzl jeho pohled k menší prosklené

vitríně, kam uložil prsten, který mu Abraham svěřil do opatrování. A

spatřil, že kolem prstenu se šíří namodralá záře, která začíná být čím

dál tím jasnější. Nebylo pochyb, že se děje něco neobvyklého. Vzdal se

svého předchozího úmyslu a okamžitě zamířil k vitríně. Záře byla čím dál

tím jasnější. Když už byl skoro u prstenu, ozval se z té záře najednou

výkřik. Teď už profesor vůbec neváhal, neomylně totiž poznal, že je to

Abrahamův hlas. Stále s notesem v levé ruce popadl prsten a bez zaváhání

si ho nasadil na prsteník pravé ruky. V tom samém okamžiku se jeho tělo

začalo otáčet ve zběsilém víru. Když se znovu zastavil, už nebyl ve své

pracovně. Pomalu se rozhlédl a první, co ho upoutalo, byla jasně žlutá

obloha. Hned v příštím okamžiku se ale v dáli ozvalo bolestné

zasténání. Profesor už neváhal ani chvíli a dal se do běhu.

                                                    ***

Abraham se při pohledu na ty obludně tlusté červy otřásl odporem. Ale na

nějaké delší úvahy nebyl čas. Uvědomil si, že se musí aspoň pokusit

bojovat o svůj život, i když prsten má u sebe profesor Lithurst, takže

tím jsou jeho šance až příliš mizivé. To už se k němu dostali první dva

červi. A pak rozevřeli své tlamy a Abraham uviděl ostré zuby. No,než se

stačil pozastavit nad tím, jak nezvyklé je, aby červi měli zuby, je první

z nich použil. Abraham vykřikl bolestí. Pokusil se toho červa popadnout a

po chvíli snahy se mu to i podařilo. Odhodil ho. Ostatní červi, kteří

zřejmě čekali, jak bude úspěšný jejich druh, se teď na něj ovšem vrhli ve

velkém počtu. Ten druhý, který byl nejblíž, se sice setkal s dobře mířeným

kopancem, po kterém odletěl omráčen kus zpátky, teď už byl ale Abraham

obklíčen ze všech stran. A dobrých deset červů už bylo až u něj.

                                                   ***

Když už byl smířen s krutým osudem, zazněl odněkud zprava jasný

hlas, který patřil profesoru Lithurstovi.
"Mer norok te kumur lapido zen!"
Abraham pohlédl jeho směrem a hned vzápětí k němu vyrazil zářivý bílý

paprsek z prstenu na profesorově ruce. Byl tak rychlý, že než si to vůbec

stihl uvědomit, už dorazil až k němu a narazil do jeho hrudi. Celého ho

obklopila bílá záře, do které v příštím okamžiku dopadli i červi. Účinek

byl okamžitý. Nějaká obrovská síla je odmrštila zpět a nejen to, v tom

samém okamžiku vzpláli stejně bílým plamenem.
Hlasitě si oddechl. Pak však uslyšel naléhavý profesorův hlas:
"Abrahame, rychle pojďte sem ke mně. Ten štít nemá neomezený

účinek. Pospěšte si!"
Tak se tedy rozběhl směrem k profesorovi. Kostra, která byla očividně

překvapena náhlým zvratem, se ale rychle vzpamatovala. V mžiku se

sklonila, nabrala hrst písku a vyhodila ho do vzduchu. Zpátky už ale

nedopadl. Místo toho se ještě ve vzduchu začal rozpínat a zcelovat až

postupně získal podobu velkého, nejspíš kostěného bumerangu, v němž byly

vyryty nejrůznější magické znaky. Kostra ho hbitě chytila a hned

v příštím okamžiku ho vrhla po utíkající kořisti. Abraham byl už skoro u

profesora, když ucítil prudký náraz, po kterém se svalil do rozpáleného

písku. Když zvedl obličej a vyplivl nežádoucí obsah svých úst, zjistil, že

po bílé záři, která ho obklopovala, není ani stopy.

                                                   ***

Kostra se radostně zasmála. Chytila bumerang zpátky a pak jím do vzduchu

načrtla nějaký obrazec. V tom samém okamžiku se za Abrahamem a

profesorem zvedla obrovská písečná vlna a začala se rychle blížit k

nim. Byli v pasti.