Nad rákosím se chvěje duhový větrník,třese se a cuká,až náhlý poryv větru od rybníka dá směr jeho svištivému otáčení a čírky se zelenozlatým pírkem na křídle udiveně dají chocholaté hlavy dohromady v rokujícím kruhu.

Větrník se zatím dotočil do malé černé kuličky,postrádající logiku a směr,rozpačitě trčící nad kalnými vodami,až se prostor kolem ní vyprázdní do hlubokého blankytu a posléze noci jako tmavěmodrá silná káva,v níž se všechno rozplyne a ztiší.

Oči žab probleskují temnotami a poutníka noci jímá strach

Lampy vrhají své magické divadelní světlo  na hladkou sametovou cestu,bolestně vedoucí

do hebkých

 polštářových zahrad.

Spočiň zde a rozeberou tě

 jemně

 na kousíčky,

sladce...tě spotřebují

na výrobu  ticha...........................................................................................