Pokosená mez

teď už

v květnu

a já vidím daleko

Je jasno

Voní

jako vždycky v tuto dobu

Uplně stejně

Pán na zhrádce volá,

jako vždycky

na mého velkého Bena

"Co ty,

blesku,

čerte!"

Dneska jsme se mu však museli připomenout,

schoval se do skleníku

Prý nás poznal po funění

Funíme oba

já i Ben

Každodenní rituál

Kdybych Bena oklamala

a šla jinudy

lehl by si

a koukal na mě

Jdeme

přes potok

přes kopřivy

ještě pořád

jako vždycky

znovu a znovu roste tady

zvonek

kopretina

kohoutek

ke křížku

s ulomeným křížem

Je tu ticho

možná za chvíli však vyřítí se za stromem nějáký puberta z naší vesnice,

aby tady

vyzkoušel adrenalinový sport rychlojízdy na své super motorce

Nebo si udělají ohníček,

jako za starých časů,

ale místo pojídání brambor

budou kouřiti

trávu

Ben utíká za kočkou

blbeček

neví,

že ji nedohoní

jako vždycky

Trhám kopretinu

a koukám

na Ukřižovaného...

Dávám Mu ji

Mlčím

Tohle je moje místo

Moje místo

Minule jsem tady našla vykvetlý hloh

Byla jsem ráda,

nechodím tu jen já

Nebe...

Ben koupe se v potoku

teď je celý mokrý a špinavý

čas,

aby se ještě vyválel v nějaké zdechlině

Jdeme

přes pšeničné pole

tu cestu,

co tady vedla kdysi dávno

nám hloupě zaorali

Teď tu máme svou novou cestu v poli

"Vždycky si najdem svou cestu

Cestu,

která nám patří..."

blatouh

pomněnka

violka

Doma babička se zlomenou rukou

a na zahradě malé kačenky

Ben na mě čučí z ohrady

a já ho hladím po čumáku

a drbu za ušima

"Však zítra neboj,

znovu půjdeme přes potok,

ke křížku"

Půjdeme

Znovu,

jako vždycky...