|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Důkazy Boží existence
Otázka důkazů Boží existence je jednou ze základních otázek teologie. Církví odmítnuté učení nazývané fideismus – teze, že lze Boha nalézt JEN vírou, nikoli z přirozených příčin je zásadním věroučným omylem.
Lidské hledání může mít mnoho forem, často záleží na zaměření a úmyslu hledajících. Hledání lidí s vysokou inteligencí bývá většinou mnohem složitější a komplikovanější než hledání lidí prostých. Intelektuálové bývají často vystaveni pochybnostem a ovlivněni materialistickým myšlením, jejich cesta k Bohu nebývá jen cestou srdce, ale také cestou mysli, a to často mysli velmi komplikované a zatížené. Během staletí tato hledání Boha, která vykonali lidé s pomocí svého vzdělání, vymezila šest nejznámějších důkazů, jak Boha poznat a jak se přesvědčit o Jeho existenci. Cesta šesti důkazů není cestou bez komplikací, klopýtání a pochybností, ale stále více lidí v „postmoderní“ době potřebuje na počátku své cesty k Bohu použít cestu těchto šesti důkazů, aby vůbec byli schopni přijmout úzkou cestu skrze srdce - cestu víry.
Takže, k důkazům:
1) Kosmologický důkaz = důkaz o stvoření
Tímto důkazem můžeme skrze existenci a zkoumání stvoření (makrokosmu a mikrokosmu) potvrdit existenci Stvořitele - Boha. Neznáme nic, co by nemělo svého stvořitele nebo za čím bychom nemohli vidět něčí aktivitu. Hodinář vyrábí hodinky, truhlář stůl či jiný nábytek, zemědělec vypěstoval zeleninu, ovoce či jiné produkty na našem jídelním stole. Bylo by hloupé myslet si, že za vesmírem nestojí vyšší aktivita, která k němu dala podnět? Ne, nebylo. Lidé, kteří věří v to, že vesmír vznikl jakousi náhodou či třeskem, k tomu potřebují více představivosti a víry než ti, kteří věří ve zcela plánovaný záměr Stvořitele. Vesmír není v chaosu a řád vždy souvisí s někým, kdo jej určuje, jako zákon souvisí se zákonodárcem, to, že vesmír podléhá zákonitostem, je fakt, bez zákonitostí ve vesmíru by totiž nebylo možné např. uskutečnit lety amerických kosmonautů na Měsíc.
2) Teleologický důkaz = důkaz účelnosti
Svět nebyl jen stvořen, ale vše v něm také probíhá dokonale účelně a cílevědomě, i když až současné vědě můžeme vděčit za to, že poznáváme účelnost mnoha věcí, o jejichž existenci sice naši předkové věděli, ale nechápali jejich smysl, nebo které byly v minulosti pro lidi nevysvětlitelné.
3) Důkaz ontologický = důkaz bytí
Tento důkaz Boží existence se mnoha lidem těžko chápe, neboť říká, že sama myšlenka je důkazem bytí (existence). Člověk ve své mysli připouští nebo se zaobírá jen jevy existujícími nebo těmi, jejichž existence je na základě životní praxe a zkušeností přípustná, mluvíme-li o realitě faktů, ne snů a smyšlenek, které produkuje fantazie pomocí literatury, filmů, TV nebo počítačových simulací (virtuální realita). Obecné myšlení, nezatížené deformacemi pseudoreality právě jmenovaných iluzí, se zaobírá tím, co existuje. Ontologický důkaz hovoří o Bohu jako o nejvyšší myslitelné bytosti v naší myšlenkové i životní realitě. Protože si Boha dokážeme myslet, musí také existovat.
4) Morální důkaz = důkaz znalosti dobra a zla
To, že máme nad hlavou hvězdnou oblohu, je stejná jistota, jako že máme normy toho, co lze, a co nelze, tyto normy jsou nám tak vlastní (ať již je dodržujeme, či je překračujeme), jako je nám vlastní a přirozený pocit hladu či potřeba spánku, tato přirozenost norem je důkazem vnitřního řádu pocházejícího od Boha - Stvořitele. Vědomí dobra a zla, které máme, také nazýváme svědomím. I když svědomí bývá někdy utlumováno na základě společenské či politické manipulace, či se sami pro svou pohodlnost a sobectví snažíme udusit jeho hlas, stejně v každém z nás existuje. Odkud však pochází? Svědomí se nevyučuje na školách ani jej nelze získat v rodině, také nikoho nenapodobujeme, již velmi malý kojenec dokáže rozpoznat hranici, za niž nelze dojít ve vztahu k rodičům i okolí, dělá-li něco špatného, a to i v situaci, kdy ještě zcela nechápe ani nedokáže kopírovat a vědomě napodobovat své nejbližší okolí. Každý z nás ví, co by v tom či jiném případě měl dělat, a to i když to buď vůbec, nebo jen někdy nedělá. Na tuto otázku, odkud svědomí pochází, existuje jediná uspokojivá odpověď. Svědomí nám vložil do srdce někdo vyšší.
5) Historický důkaz
Tento důkaz vychází většinou ze zkoumání společenských praktik a konání člověka v průběhu jeho existence a zaznamenává také všechna fakta dotýkající se událostí, které byly významné pro víru v Boha, když popisují, kde a jak se Bůh projevil či jak se dotkl životů jedinců i národů. Historický důkaz také rozvíjí poznatky důkazu morálního. Díky němu můžeme zjistit, že to, čím jsme se zabývali před chvílí, tedy otázka svědomí, existuje od nepaměti, že neexistuje žádný národ, ani kmen, kde by tomu bylo v minulosti jinak. Samozřejmě že existovaly mezi kulturami a kmeny rozdíly v morálce, ale nikdy nebyly zásadní. Za zásadní odchylky v morálce bychom mohli považovat pouze existenci států, kde by byli např. vyznamenáváni obecně vyhlášení a známí zbabělci nebo kde by většina národa obdivovala usvědčeného lháře.
6) Voluntaristický - postupný - důkaz
Tento důkaz je důkazem přirozeného řádu, v němž má každý své jasné místo a postavení. Důkaz vychází z toho, že náš svět je vystavěn stupňovitě. Na nejnižší stupeň jsou kladeny neživé věci, pak rostliny, po nich zvířata a nad nimi stojí člověk, který je myslící bytostí. Člověk, jako myslící bytost, je schopen stále nového poznávání, ale jeho vůle má své hranice, i když si je ve své pýše někteří jedinci nepřipouštějí, dokud se nedostanou do ostrého konfliktu s realitou. K dokonalosti tohoto celku je zjevně třeba vyšší moci, tato moc zná vše, ale sama není omezena, tedy nezná hranic, tato vyšší moc je Stvořitel - Bůh.
Jak jsme si již řekli, těchto šest důkazů, potvrzujících existenci Boha, to jsou lidské pokusy najít na otázku po Bohu vlastní odpověď. Přinejmenším tyto důkazy ukazují, že věřit v Boha není nesmyslné. I Bible poukazuje na stvoření jako na důkaz Boží síly, Bible je však zdrojem zcela jiného poznání Boha, než jakého se snaží s pomocí vědy dosáhnout lidské chápání.
(Podle Sapientia et veritas, materiály z Brna)
J.
|
|
|
