Aquarius: Ale naopak, báseň je vystavěna s až pozoruhodnou symetrií. Celek je segmentován do pěti strof s počtem veršů: 2,4,3,4,2 - symetrie záražející, v prvním plánu patrná, jež patrně bude klíčem ke čtení textu, uchopení jeho významu. A skutečně - strofy se stejným počtem veršů jsou "spřízněné" co do obsahu obraznosti. Zcela klíčová je prostřední strofa, kdy do básně vstupuje lyrický subjekt. Právě přes tuto prostřední strofu se předchozí strofy - statické, popisné - přelévají do subjektivního rámce prožitku.
Strofa 1. Strofa 5.
Ještě nedopletená pavoučí síť Přesto chodím ven oknem
je napnutá u kliky ve dveřích Abych nerušila toho u dveří
Obvyklá metoda rozboru básně se obvykle odvíjí od "prvního" pozorného přečtení textu, kdy se interpretující pokouší pojmnenovat svůj dojem (ono "o čem asi tak...") několika málo slovy. Z tohoto "prvního náhledu" vychází při následném podrobnějším rozboru. Zde ovšem autorka čtenáři otevírá báseň prostým klíčem, jímž se však neuchyluje k vysvětlování, čímž pádem nerezignuje na možnou víceznačnost textu. Tento klíč spočívá ve faktu, že každá strofa je zároveň spojnicí strofy se stejným počtem veršů a strofy následné (resp. předchozí). Přičemž spojnice první a poslední strofy je bazálním významem celé básně, což dává možnost vytvořit si "předporozumění" jen na základě první a poslední strofy.
Strofa 2. Strofa 4
vzduchem v záclonách Rozhraní mezi pokojem a ulicí
vstupuje postava je nabité opilou chvílí
její lačné myšlenky prý sůl pro šťastné okamžiky
míří na okenní rám dnes nenosí pavouci
V těchto dvou strofách je rozvíjen význam, přičemž mezi ně je "vklíněn lyrický subjekt" (prostřední strofa) skrze nějž se druhá strofa "přelije" do čtvrté. Děj - postupně do textu zanášený od první - statické - scény je transformován do subjektivního pocitu lyrického subjektu. Tento moment považuji za velmi zdařilý.
Zařazuji do časopisu.
