Poslyšte vyprávění o jednom malém človíčkovi, jehož příběh koluje nikoliv okolo táborových ohňů, ale po hospodách.

Když se narodil, přáli si svorně matička s tatíčkem a celým jeho příbuzenstvem, ať není blbej. Ať je chytrej, ať se dobře učí, ať vystuduje a hlavně ať si najde dobrou práci a neskončí někde u lopaty.

Když šel malý človíček poprvé do školky, tak se mu moc nechtělo. Brečel, prosil a všelijak jinak se bránil. A tenkráte mu řekla maminka: "Ale ty tam musíš. Musíš se tam učit, abys neskončil u lopaty jako támhleti strejdové." Bystrý človíček viděv dělníky u výkopu to pochopil a už se nebránil.

Když šel malý človíček poprvé do školy, tak se mu moc nechtělo. Brečel, prosil a všelijak jinak se bránil. Domníval se, že vzdělání dosažené ve školce, mu pro život docela stačí. A tenkrát po druhé řekla mu maminka: "Ale ty tam musíš. Školku mají všichni a na tebe by pak zbylo jen místo u krompáče. A to ty přece nechceš." A chlapeček, již tehdy stižen odporem k fyzické práci, se podvolil a do školy šel.

Když človíček vychodil základní školu, myslel si, že už má od učení klid. Ale tenkrát mu maminka po třetí řekla: "Ale ty musíš jít na střední školu. Základku má skoro každý a na tebe by nezbylo nic jiného než lopata. A to ty přeci nechceš. Jen se podívej na ty kopáče támhle před barákem. Nechtěli se učit a teď musejí tvrdě makat." Chlapeček se vyklonil z okna a viděl pár chlápků, jak se opírají o lopaty a pijí lahváče. Neviděl v této činnosti žádný náznak fyzické námahy a už to chtěl mamince říci, když tu, kde se vzal, tu se vzal, objevil se u kopáčů chlápek v sáčku a s kravatou a než se človíček nadál, kopáči zmizeli ve výkopu a začali pracovat s takovou vervou, že je přes odhazovanou hlínu nebylo téměř vidět. Podvolil se tedy a podal si přihlášku.

Když přivezl človíček domů maturitní vysvědčení a dal si nohy na stůl, řekla mu po čtvrté maminka: "Ale ty musíš jít na vysokou. Nezaměstnanost roste a Pepu odnaproti vzali s maturitou jenom ke krompáči. A to bys přeci nechtěl, že?" A človíček to opravdu nechtěl. Podal si tedy další přihlášku.

Když byl studentík na vysoké, zalíbilo se mu života studentského. Ale ten je, jak jistě víte, finančně velmi náročný. A tak šel človíček na brigádu. V jedné nejmenované agentuře mu slíbili práci ve skladu s nábytkem a on to vzal. Když se ale ráno dostavil do oné firmy, čekala ho tam lopata, krompáč a nezúrodněná zemina u plotu před firmou. A tak se do toho tedy pustil.

Když bylo něco po poledni a človíček byl v nejlepším, procházela kolem nějaká maminka s dítětem. "Mamí, já neci do štolty. Já ci bejt doma u telelize." "Ale Pepíčku!", říkala mu maminka. "Ty tam přeci musíš. Přeci nechceš skončit u lopaty jako tady ten strejda, viď."

"Ne, to neci, to budu laci studlovat na indenýla."