Za rohem je sloupek s oslí hlavou

nevěděl jsem o něm léta nic

kolibříci létávali Prahou

do výšek bez hranic

Sem tam se zadýchali

v čase přítomném

a ptávali se zda-li

v čase minulém

Za rohem je sloupek s oslí hlavou

poprvé jsem doslechl se já

když kolibří se snahou

stávala ze dne tma

V šeru se hůře hledá

i vůle svobodných

kolibřík zítra sedá

na rámě náhodných

Za rohem – však o sloupku již víte

má hlava hýká skutečně

o tom že tvrze nedobité

čekají na své Konečně

I Ty své sbohem

Lásko věř

za tím Svým rohem