Ležím na posteli, přikryt dekou

slzy v očích, v duši těsno

mysl sevřená v bolestných křečích kdoví čeho

snad bolesti, beznaděje

nedokážu přesně popsat

co se v mojí duši děje

Nevydržím to, nedokážu, nechci

všechno skončit, toť mé vroucí přání

sám se zabít nedokážu

k bohu se za konec modlím.

Choulím se tak notnou chvíli,

napětím zlehounka ustupuje

bitvu jsem ustál, válka však pokračuje

a já pevně věřím,

že v konečném součtu zvítězím…