I.

Zůstaneme spolu zazděni

v hradbách s výhledem

do svobodných ulic

Pod hvězdami

Mezi výstřely

Marně se bouříte

cizinci v ghettu!

Váš hněv kámen neprolomí

a slova nesmažou

kresby na popraskaných stěnách jeskyně

Při tom všem se nad vámi

vznáší milost

pohlcená kouřem z požárů

Jenom sáhnout

a vsadit ji

do dřevěných váz

II.

Doteky moře

v tichosti po minutách

Kolem oheň a láva

za vydatného potlesku přihlížejících

kloužeš k úpatím vulkánů

Zpátky

Do hor

Jen v nich najdeš jeskyně

lesy ticho atd.

Ta naštvaná plocha

nebyla pro tebe

Zákeřná jako všichni

                                                         V horách

se můžeš ztratit

v klidu usnout

Jsou v nich stíny

na které můžeš křičet

a nikdo tě neuslyší nenajde

Bude to ryk útočníků

ale prchat budeš jen

sám před sebou

Mezi kopci

a havrany s krvavými zobáky

Možná nalezneš

cestu možná že propast

Dokonce přítele

Před návratem do polí

do ulic měst

Vrátíš se

s jazykem naloženým v soli

Pokud ano

bude podzim

a všichni před tebou

stanou svlečení nazí

Sedření až na kůru

vymrzlí do morku kostí

A společně si zazpíváte

Píseň oranžového kouře

Čistě.

Budete jí přivolávat psy

ze zatemnělých sklepů a průjezdů

Po celou tu dobu

vás bude chladit

moje oteklá tvář

na kůži

ucítíš jiskry pot a žízeň

Po půlnoci přejdeš hranici

k prameni

abys setřel tu tíhu jazyka

A dál:

Tanec v lese

se stíny a spoustou komárů

Tanec uprostřed léta

Něco jako láska

se objeví v podobě slova

načmáraného na zdi

na druhém konci republiky

Uslyšíš ho

A najednou se zeptáš

A proč? A kdo? Pořád?

Pořád se tančí mezi kmeny.

A v té tmě hromadíš

zmuchlané listy dopisů

pod jejichž slovy nacházíš papír

Kdysi bílý

A to je světlo

Víš kam

K setkání na starém místě

A čteš řádky

Písmena tvořící jméno milosti

jsou cestami k výkřiku

Cestou po kolejích

opuštěným lesem mezi poli

Mezi světy

Po jedné ze tvých probdělých nocí

plné vzpomínek na dětství

Pády na chodník

Skvrny na kalhotách

Skvrny.

Přibývají

a ty se nemůžeš prokázat

kouskem kůže bez jizvy

Tedy: vrať se!

Ale nejprve ukaž

ty němé svědky

na zápěstí

Nejdřív ty…

Až pak prohlížej vlas po vlase

své milé

Ráno za svítání.

Není řev silnic tak pronikavý

Ráno

se ještě netřesou prsty

v očekávání tušených

záchvěvů dne

Probírej se a hledej

zářezy

III.

Zůstaneme

spolu ve městě pod kaštany

Svým srpem jsi mi vyklestil

cestu nad řekou

Vzpírám se tam jít

Hřbitov břečťan a nic víc

Ozvěna.

IV.

Tančíš v jejích zbytcích

vyškrábaných ze dna paměti

Rána a orchestr spouští

Tančíš s jeho dívkou

jako tenkrát

a stejně tak on

odchází znovu

se tvým sakem v podpaží

Byl den

Tvá milá nyní

pije v jedné z pražských zahrad

Neboj se

Jsem schován za stromem

a věřím

že mne najde i na dně

Můj rozšklebený ksicht

bez kousku citu

a slitování

Je tam.

Sám se tomu neubráním

A hlavně… ať pije!

Líbá ho s trpkou nedočkavostí

Ať se její prsty protáhnou

do netušených délek

aby mě v sobě mohla nalézt

i po probuzení

Pod kaštany.

Padají do piva

Když je vyndáváš

Lepí se na prsty a pukají

Je to střídání

Trpí.