z okna vyhazuje přeškrtané stránky

drží si kolena a v ústech drží smrt

zamčená slova a akvarijní rybičky ukrývá do šuplíku

před zloději mlčí a vyhrožuje rozbitýma očima

chce promluvit ale otevírá skříně

(na věšáku visíme my dva, ruku v ruce, s obojky na prstech)

nehybně se pokládá na vytrhaný koberec

v podlouhlé místnosti

vzdálená od stropu (tam v dálce nahoře, to není hvězda!)

s hlavou zabořenou do zdi

vrtíme se a z hlavy padají pomačkané klobouky

ramínka se nám trhají ze rtů

plašíme motýly s nítěmi ve vlasech