„Mám program, Any: dnes je Starý sportovní den, můžeme tam, což?“

„Hm, to bude fajn, ještě jsem to nikdy neviděla; dost se o tom mluví, prý je to nechutné, ale nevím proč.“

„Však uvidíš,“ usmál se šibalsky Myskelos.

-

„Co to má být... támhle ti běžci?“ ukazuje Anaxareté rukou na sprinterskou dráhu.

„To jsou sprinteři přece. ...aha, tamto?“

„Jo, přesně TO myslím.“ zdůrazňuje ona.

„Víš,“ nadechl se Myskelos k delší řeči, „oni užívají nějaké látky, které podporují vznik hormonů a díky nim se prudce zvyšuje výkon. Kdysi se 100 metrů běhalo nejrychleji těsně pod 10 vteřin a víš za kolik to mají dnes? Hádej.“

„Nevím... ale počkej, už bude start.“

Tři běžci se natočeni bokem rozkročmo postavili na startovní čáru. Přihrbili se v očekávání znamení k běhu: blesklo světlo a vyřítili se kupředu.

„Oni to nesou jako nějakou kabelu nebo co...“ nevěřícně kroutí hlavou Anaxareté.

„Supér!“ vykřikl Myskelos, „vyhrál můj oblíbenec! Jsem zvědav jestli...“

„To prase! Ne!“ zakryla si Anaxareté hnusem tvář.

„...takže jo, jako vždycky! Chacha!“ plácl se Myskelos do stehna.

„Abych to dopověděl: takže ty látky podporují ty hormony nebo co a neobejde se to bez vedlejších účinků. Dřív se to nesmělo, ale protože diváci chtěli větší podívanou a sportovci a ta mašinérie kolem nich víc peněz, tak se zlegalizovaly. A to bylo něco! Zájem o sport vzrostl a tím se na něm i víc vydělávalo. S tím pak vzrostl i zájem o chemii. Dokonce začaly vznikat i školy zaměřené jen na vývoj těch povzbuzováků, střední i vysoké. VŠA - Vysoká škola anabolismu, prostě super! Proto se těm „sportovcům“ teď postaru říká anabolici. Heslo dne bylo: ‘Čím víc sežereš, tím víc vyděláš.’ A kdo by nechtěl prachy že, když na nich byly postavený tvoje práva...“

„Už ho utřeli,“ ušklíbla se Anaxareté.

„To víš Any, má toho v sobě hodně, jinak by to neuběhl tak rychle. A teď to halt musí ven...“

Anaxareté si neklidně poposedla a raději se dívala jinam.

„Ty látky se začaly různě specializovat,“ pokračuje Myskelos, „jedny byly pro běžce, jedny pro cyklisty, jedny pro lyžaře a tak. A jak jsem říkal, neobešlo se to bez vedlejších účinků. Ony začaly formovat jejich tělo takovým způsobem, aby se hodilo pro tu kterou disciplínu. Ale ne všechny. Nakonec, sama jsi to právě viděla. Prostě šlo hlavně o to, aby byl co nejlepší výkon. Jako stroje, ble.“

„Podívej, co se to tam klátí...? Transparent...?“

„Aha, to bude skokan do výšky. Jsem zvědav, kolik dá. ...nejlegračněji vypadali plavci - tělo ploché jako kapr a žábra pod čelistma. Myslím, že měli blány kde to jen šlo... Museli spávat ve vodě. Teda, jenom hlavu měli v kýblu nebo tak nějak. A lyžaři nepotřebovali lyže. Když bylo mokro, legračně to plácalo, checheche.“

„Myskele, a to jim nevadilo, že vypadali jako zrůdy?“

„Ále,“ mávl rukou, „prvně možná jo, ale ty prachy a ta sláva... to víš. Náhodou, měli docela pěkný a normální ženský. - Hm, normální jako fyzicky. Šlo jim stejně jen o prachy, jako všem...“

„No, promiň!“

„Jé, sorry Any, to mi tak ulítlo... Už skáče?“

„Už jde na to.“

„Kolik má na laťce? 6,25? To by moh, to je základ.“

„To je hnusný,“ křiví rty Anaxareté, „vždyť on má ty nohy tak tenký! A sám vypadá jako nějaká fotbalová brána...“

„Akorát ta hlava tam nějak překáží, že?“ zasmál se Myskelos.

„Nejlepší vtip, vlastní vtip, co?“

„Ále, nedělej... Koukni, už běží; má na to celý stadión.“

Skokan dal své kostnaté tělo do pohybu. Hlava se ve výšce čtyř metrů mírně posouvala zepředu dozadu, zatímco kolena opisovala do vzduchu téměř dokonalé kruhy.

„A měli ty zrůdy taky děti?“

„Mno, někteří snad jo - ty teda vypadaly..., ale spíš ne. Právě dík té chemii, kterou do sebe rvali, byli většinou neplodní. Naštěstí. Podstata toho všeho byla ta, že životní síla byla brána z pohlavních žláz, u žen z jejich dělohy, a ta byla pak upravována a přesměrována tam kam bylo třeba... Ale nekruť hlavou,“ zvýšil Myskelos mírně hlas, “taky to mělo jiný účinky. Díky tomuhle „chemickému“ vývoji se vymyslela třeba antikoncepce pro muže, spousta léků a ták.“

„Vedlejší produkt,“ povzdychla si Anaxareté, „to tak bývá. Škoda, že to nebylo vymyšleno přímo. To se vždycky musí vymyslet jen tak mimochodem... Pokrok je prostě závislej na bavení se davu. Jinak by nikdo nic nevymyslel.“

„A na válce.“ doplnil Myskelos. „V míru přece nikdo nic nepotřebuje, tak co by kdo vynalézal, ne?“ dodal ještě ironicky smutně.

„Hm, máš bohužel pravdu,“ přikývla Anaxareté. „Podívej, Mišáku! Co mu je?“

Kolem skokana byl hlouček lidí. Sem tam mezi nimi bylo vidět, že leží a při celém svém nepřirozeném zjevu vypadal ještě podivněji.

„Že on si něco zlomil?“ odhaduje Myskelos.

„Hm, ale mele se, ne?“ zpozorněla Anaxareté.

Skokana naložili na několik nosítek - po částech.

„Fuj!“ zakryla si opět Anaxareté dlaní tvář. „A za to můžete vy, chlapi!“

„Hele, klídek!“ nasadil Myskelos drsnější tón. „Stejně to děláme jen kvůli vám. Kdybyste po nás nechtěli útočiště a jistotu, nedělali bysme takovýhle věci. A ani války by nebyly... - Téda, to jsem ještě neviděl, ona mu vůbec neteče krev... to nechápu...“

„Kvůli nám?!“ podívala se Anaxareté Myskelovi přímo do tváře. „Co tím myslíš?!“

„No - co?“ napřímil se zaskočeně Myskelos. „To je přece přirozený: přece si nevezmete chlapa, kterej nic nemá a nezajistí tak rodinu, ne? Jak by vás asi chránil a živil, když se musíte starat o to dítě, ne? A o lásku vůbec nejde...“

„To teda jde!“ potřásá hlavou Anaxareté.

„Prosím tě, nebuď jak malá! Prvního půl roku snad, ale to je jen takovej blud, aby si ti dva mysleli, kdoví jak že nejsou ideální. Příroda si prostě musí nějak zajistit naši další reprodukci a zachování života. Až tuhle „lásku“ zrušíme, vyhyne i lidstvo.“

„Nesmysl!“ brání se ona. „Proč by mělo lidstvo vyhynout? Kvůli lásce?

„Kvůli „lásce“, která je mezi dvěma v první fázi vztahu. Všimni si, jak má každý z nich najednou plno energie a radosti ze života a tak... To je přece jasný: příroda se musí pořádně snažit, když chce vytvořit nový život, nemyslíš? Proto mají oba v týhle fázi tolik radosti a přebytku energie. Jo, teď mě napadlo, na tohle taky vymysleli prášek; všichni byli pak věčně zamilovaní a, ovšem, podávali větší výkony. Docela švanda, když jdeš po ulici a usmívá se na tebe kde kdo... to pak nevíš na čem jsi...“ a Myskelos významně zamrkal.

„Když myslíš,“ připustila Anaxareté. „Ale stejně to tak není.“

Myskelos mávl rukou: „Příroda je prostě taková, ať tomu věříš nebo ne. Funguje to tak i u zvířat. Kdyby ne, tak je všechen život už dávno v háji...“

Oba napjatě mlčeli a pozorovali dění na sportovišti. Mimo stadión se rozbíhal skokan do dálky. Když vbíhal do brány, Anaxareté konečně promluvila.

„Náhodou, znám historii skoků do dálky.“

„Hm?“ předstíral zájem Myskelos.

„Ve dvacátém století se museli atleti - to je ale slovo, proč už se jim tenkrát neříkalo anabolici?“

„Protože se ještě všichni tvářili, že to neberou.“ prohodil zamyšleně Myskelos.

„Mno, a tihle atleti se museli odrážet přímo na stanovené čáře. Bylo to nějaké prkno nebo nějaká značka na zemi. A když se odrazili až za ní, skok se nepočítal. To je, co?“ podívala se Anaxareté významně na Myskela.

„Hm, a dál?“ zabručel sotva slyšitelně.

„No, chci říct hlavně to, že nešlo jenom o délku skoku, ale o to, jestli se strefil na tu značku; teda hlavně před ní. A pak, o století později, to nějaká chytrá hlava změnila tak, že se udělalo pásmo odrazu a délka skoku se měří od toho místa, kde se odrazil.“ dokončila Anaxareté vítězoslavně výklad.

„Hm, to je dobrý, to jsem fakt nevěděl.“ přiznal Myskelos. „Vidělas jak dlouho letěl?“ ukazuje bradou na skokana.

„Jojo, je to támhle napsaný. ...ještě že tomuhle se nic nestalo.“

„To je fakt“ usmál se mírně.

„Podívej Any,“ začal z ničeho nic, „mě to taky zrovna nebere, že „láska“ není láska a už vůbec ne na věky nebo na jak dlouho se píše. Ale existuje přátelství a taková ta stejná vlna, jestli mi rozumíš; to je to, když se lidé doplňují a dobře se jim spolu jaksi je. Tohle vydrží určitě déle, než ten oplodňovací pud.“

„Ccc, oplodňovací pud,“ kroutí hlavou Anaxareté. „Ty seš děsnej! Proč by to měl být jenom oplodňovací pud?!“

„Vždyť ti to říkám: aby si příroda zajistila další reprodukci a zachování druhu. A je jedno, jestli je to Člověk nebo Veverka. Každopádně to musí být příjemné. Kdyby ne...“ a Myskelos jenom mávl rukou.

„Vy chlapi jste všichni stejní, myslíte jenom na jedno!“

Myskelos se zhluboka nadechl a vydechl. Rozhlédl se po stadiónu, pak se podíval do dlaní a řekl: „Jistě, jak jinak? Přece jeden z těch dvou musí být v tomhle směru nějak aktivní, ne? Nedokážu si představit, že by nám o to nešlo. Prostě jsme na to tak fyzicky uzpůsobení. A já se za to nestydím. A nakonec, dá se to ovládat a směrovat. To bych chtěl vidět, jak by to vypadalo, kdyby zachování života bylo jen na vás. My prostě musíme být puzeni k plození - vždyť sama vidíš jakou máme i přes to u vás „úspěšnost“. A teď si vem, kdyby nám o to vůbec nešlo... To by to dopadlo.“

„Takže vás k nám přitahuje jenom sex.“ naštvaně potvrzuje nezměnitelnou pravdu Anaxareté.

„Ale né,“ chytá se Myskelos skoro za hlavu, „vždyť jsem říkal, že existuje i to přátelství, při kterém se dobře spolu jaksi je. Ale v drtivé většině případů jde to, zachovat život. Ano, když teda chceš, děje se to prostřednictvím sexu; je to příjemné a účelné. Málokterá činnost je taková!“

Anaxareté odvrátila hlavu: „Asi půjdem, ne?“

„Asi jo...“ oddechl si unaveně Myskelos.

Oba odcházeli mezi řadami sedadel k východu.

„Vidíš támhle toho vlasáče?“ řekl potichu.

„Jo, vidím, a co?“ odpověděla úsečně.

„Tak toho používali jako tažného koně, když už nemoh závodit. Původně vypadal trochu jinak - přezdívali ho Kentaur, ale teď už vypadá docela normálně.“

„To běhal jako dostihy, jo?“

„Ano. Taky se jednu dobu razilo heslo: ‘Nechme přírodu žít!’ Proto spousta lidí pak nahrazovala zvířata. A vidíš tu ženu, co sedí vedle něj?“

„Tu širokou v bocích?“

„To je jeho žena. Jezdila tuším jako boby nebo saně. Ale hlavně je známá z reklamy na nábytek. Hrála tam oživlý stolek.“

Anaxareté jenom zakroutila hlavou.

-

„Mno,“ dívá se Anaxareté z venku na stadión, „myslím, že už to nemusím. Ale dík za „odbornou“ přednášku o vztahu muže a ženy. Konečně v tom mám jasno.“ a snažila se být co nejvíce ironická.

„Promiň, prostě to vyplynulo ze situace.“ snaží se hájit Myskelos. „Zajdem ještě někam? Třeba do poly - na něco zamilovaného...?“

„Hm, to bysme mohli, Myšáku,“ a bylo vidět, že se jí nálada zlepšuje. „Ale pak ještě něco vymyslíš, že...?“

„To víš, že jo...“ odvětil rychle Myskelos.

A Anaxareté se neodolatelně žensky usmála.

Ach jo, pomyslel si Myskelos, tak přece jen to celé závisí na ženách...