|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Kamenáč Bill býval náruživý rybář a ta doba, co byl trosečníkem u pobřeží Queenslandu, by v jeho životě byla nejlepší, nebýt té chrápající tresky.
Co Kamenáč na tom ostrůvku na Velké skalní bariéře dělal, není docela jasné. Někteří starousedlíci tvrdí, že Kamenáč plul za velikých povodní na palubě kolového parníku po řece Darling a že ho to spláchlo přes Velký vodní předěl.
Na tom ostrůvku v Skalní bariéře měl Kamenáč báječné časy, dokud se neobjevila ta treska, co chrápala. Rybařením byl posedlý a ryb v těch končinách bylo tak nacpáno, že jim žábry rostly šikmo, aby mohly dýchat nahoru a dolů místo do stran. Kamenáč jim musel po hřbetech ujít kolem padesáti yardů, než našel dost vody, aby tam mohl pustit hák.
Jako šňůry Kamenáč pochopitelně používal nevydělané kůže, která vydrží všecko. Jediná potíž byla v tom, že když se namočila, natahovala se tak, že tou dobou, kdy Kamenáč ryby dostal z vody, byly už leklé sešlostí věkem. Kamenáč si nachytal pár elektrických úhořů, dal je do tůňky a napojil je na šňůru. Proud ji ohříval a smršťovala se potom tak rychle, že když ryby se zasvištěním přistály na písku, byly už vyvržené a uzené a někdy, když zrovna byli električtí úhoři na Kamenáče hodně vzteklí, docházely ryby už uvařené.
Později na tu práci Kamenáč používal elektrických rejnoků. Měli ve zvyku postavit se na ocas a vypadat jak železniční návěští. Kamenáčův ovčácký pes Bluey jednou slídil kolem, očichal jednoho rejnoka, zavyl a udělal takový skok střemhlav do moře, že musel Kamenáč provést tři ohromné skoky, aby ho dostal ven. Kamenáč uměl skočit dobrých šedesát yardů, ale když viděl, že nedoskočí, ve vzduchu se obrátil a skočil zpátky na ostrov. Úmyslně strčil nohu do rejnočí tůně, a jak dostal ránu a zabolelo to, doskočil dobrých třicet yardů dál, dostal se k Blueymu, vyškubl ho za obojek, zrovna když se ho pár pilounů chystalo zhltnout, a skočil zase zpátky a jen si omočil podrážky holínek.
Až do teďka lovil Kamenáč na šňůru jen z ruky, ale pak si usmyslel, že to zkusí na prut. Kokosové palmy byly moc tlusté i na takového siláka jako Kamenáč, a už pomýšlel na to, že si chytne mečouna kvůli ostnu, když v tom dostal ohromný nápad. Odkrokoval si ostrůvek a zjistil, že měří čtyřiapadesát prutů krát třináct. Usoudil, že jeden může postrádat, i když se tím ostrůvek trochu zúží.
Na ten prut pak nachytal Kamenáč tolik ryb, že se mu za měsíc žaludek zvedal a klesal s přílivem a odlivem, a musel se přestat holit, poněvadž mu šupiny otupily břitvu.
Asi tou dobou se objevila ta ohromná treska, co chrápala. Byla tak obrovská, že se Kamenáč musel podívat dvakrát, aby ji viděl celou. Černá byla jak melasa a tlamu měla velikou jak vrata do stodoly. Jako většina velkých tresek na Skalní bariéře byla hrozně zvědavá a poulila oči na všecko, co Kamenáč dělal. Připlula těsně k ostrůvku, postavila se na ocas skoro až z vody ven a oči z ní trčely jako nadměrně velké rejstříky na varhanech.
Kamenáč toho měl brzy dost a hodil jí návnadu. Treska se ušklíbla a bezvadně hák spolkla. Kamenáč už si myslel, že ji má, ale ohromná treska se nedbale obrátila naruby a vyhodila hák, dřív než stačil Kamenáč zapnout na rejnočí tůň. Pak se treska zase obracela rubem dovnitř, až byla opět sama sebou, otevřela velikou tlamu a začala na všecky své zuby zvíci náhrobního kamene kvokat jako na xylofon.
Kamenáč to pak ještě párkrát zkusil, ale vždycky to dopadlo stejně. Ten den už toho nechal, ale to ještě velikou tresku neslyšel naposledy. Ryba se na noc usadila do velké díry u ostrůvku a začala chrápat. Kamenáč potom říkal, že tábor stříhačů ovcí na Boží hod odpoledne proti tomu není nic. Tahle ohromná treska pět minut vtahovala dech a sedm minut vychrapovala. Kokosové palmy se třásly a rejnoci se pokoušeli nacpat si svoje špice do uší.
Kolem půlnoci si Kamenáč zoufal. Připlaval k té ohromné tresce a pustil do ní hák. Ryba ho vdechla, vzala většinu šňůry, a pak se ve spaní obrátila naruby a hák vyhodila. Šňůra vyšla ven s uvázanou smyčkou věrných milenců a treska zůstala naruby a chrápala hůř než předtím, ve třech stupnicích.
Kamenáč udělal to poslední a hodil tresce do tlamy svou harmoniku, poněvadž usoudil, že když už má zbytek noci poslouchat kravál, může být ten kravál aspoň muzikální.
Treska hrála "Kolébkou byl mi oceán" a Kamenáč konečně mohl usnout a přitom si gratulovat. Jenže to bylo trochu předčasné, poněvadž tresčí hudba zruinovala rybolov. Druhý den všecky ryby seděly kolem a poslouchaly koncert, blouznily a nic jiného nevnímaly.
Kamenáč byl tak bez sebe, když mu nechtěly brát, že šňůru nejdřív strčil do rejnočí tůně a pak ji hodil tresce, která sice byla vzhůru, ale neobtěžovala se obrátit zpátky lícem ven. Návnadu vzala, zavřeštěla, úplně vyskočila z vody ven a začala se honit za ocasem dokolečka. Hrála teď "Na vlnách oceánu žít", jenomže na harmonium. Přitancovala na ocase k ostrůvku a vylezla na břeh.
Kamenáč usoudil, že je na čase, aby si šel zaplavat, a skočili tam s Blueym střemhlav. Treska začala na ostrůvku roztřískávat kdeco a byla by toho většinu skopala do moře, nestrčit ploutev do rejnočí tůně. Dostala takovou dvojitou ránu, že z harmoniky teď byly elektrofonické varhany a treska hodila do tůně šestipenci nazpátek. Ten otřes ze studené vody ji zas přivedl k rozumu, obrátila se lícem ven a vyhodila hák a harmoniku.
Potom si zalezla do své díry a pár dní trucovala. Dávala si přitom pozor, aby byla správnou stranou ven.
V té době se Kamenáč dal zase do rybaření. Vždycky se mu zdálo, že dál od ostrova vypadá rybolov líp, a tak si postavil člun. Měl pravdu. Některé ryby, co chytil první den, byly tak veliké, že je nemohl do člunu vytáhnout. Musel člun stáhnout k nim dolu.
Třetí den si treska začala zas dělat svoje. Slídila kolem dokola, oči na stopkách jak věšák na klobouky, a když se Kamenáč spouštěl s člunem k jedné velké rybě, treska si vzpomněla a zlomyslně připlula a překousla mu šňůru. Kamenáčův člun šel potom ovšem ke dnu.
Teď už byl Kamenáč na tresku tak naštvaný, že si špičky knírů užvýkal, když vymýšlel, jak ji dostat. Co si tak v té své bedně všecko přemílal, moře trošku povystoupilo a ostrůvek se začal houpat. Ta ohromná treska mu uvolnila kořeny. Tohle a pak to, že prut, na který lovil, byl nejlehčí, s jakým kdy zacházel, přivedlo Kamenáče na nápad, že kdyby mohl ostrůvek uříznout úplně, dalo by se s nim pak plout, dala by se chytit ta treska, co všude strká nos, a dalo by se plavit do civilizace, i když s tím by si dal na čas.
K ostrůvku připlavalo hejno pilounu a Kamenáč uvažoval, že je co nejdřív zaměstná. Na hák se nechtěli ani podívat, i když se je Kamenáč pokoušel navnadit vším, co bylo po ruce. Ale když se Kamenáč s Blueym šli smočit, pilouni se hnali ve vodě za nimi a hlady si cucali všecky zuby. Kamenáč se zamyšleně díval na Blueyho, když tu dostal lepší nápad. Rozehřál všecky kokosy a olej vylil kolem ostrůvku.
Pak se potopil a plaval k pilounům. Hned jak za ním vyrazili, až jim pily svištěly, zamířil Kamenáč ke břehu. Když narazili pilouni na olej, nemohli se zastavit a vyletěli až na písčinu. Jediný háček to mělo, že se Kamenáč vždycky svezl taky, a jak se o štěrk s pískem odřel, to nikomu ani nepřál. Nikdy už potom neměl tu pleť a od té doby se mu dvakrát denně s přílivem a odlivem vrásčila.
Zatímco Kamenáč tohle podnikal, treska byla zvědavostí celá pryč, až vstávala na špičce ocasu z vody a oči jí trčely ven jak teleskopy.
Když Kamenáč takhle pochytal padesát pilounů, rázně jim všecky pily ohnul doprava, než je zas pustil. S tím zahnutím, co jim udělal, plavali pilouni dokolečka ve směru hodinových ručiček a každou chvíli vrazili do ostrůvku a prořízli mu kus kořenů.
Asi za měsíc, když treska v té době zase začala chrápat, plul už Kamenáčův ostrůvek volně. Teď byl Kamenáč připraven, že to té ohromné tresce oplatí. Nejdřív si sundal flanelovou košili a kalhoty a uvázal je jako plachty na kmen největší palmy. Vytáhl rejnoky a největšího zmrazil, až byl ztuhlý, aby ho použil jako kormidla. Potom začal plout kolem slídivé tresky. Aby tu podívanou zpestřili, začali Kamenáč s Blueym tancovat dokolečka a treska rozčilením málem přepadla naznak do vody.
Kamenáč opsal kolem té čmuchavé tresky celý kruh a ta otáčela hlavou dokola, aby viděla, co to Kamenáč dělá. Kamenáč obeplul ještě pár kol a do toho dělal kotrmelce a vykrúcal. Kdyby nic jiného, aspoň ty veliké rybí oči vylezly víc než kdy jindy, ale to mohlo být tím, že se jí vzduchová trubice trošku zkroutila. Po dalším půltuctu kol uslyšel Kamenáč to, na co pořád čekal. Ozvala se hromová rána, jak se tresce zlomil vaz.
Kamenáč potom plul podle pobřeží do Brisbane a zastávku si udělal vždycky, když uviděl pěkné místo na ryby. U Rockhamptonu měl trochu potíže, když se mu hejno plakar pověsilo na ostrůvek a drželo ho. Kamenáč musel vodu pod ostrůvkem zmrazit. Plakary dostaly oznobeniny, a jak vrtěly prsty u nohou, ostrůvek plul kupředu ještě rychleji než předtím.
|
|
|
