Poklona

Tvé kroky kují řetěz z hlubin beznadějí,
aby podobni thráckým hřebcům
vykřesaly ze skal kvítí jisker.
Které rozpálí pod obzorem hranici svítání
po nejtemnější noci všech nocí.

Tvůj hlas je polibkem andělů od nebeských bran
zakovaný do hrdélek slavíků,
jenž na trn nabodnou srdce svá,
když vplétají svůj trylek do vlasů lásky
a její copy zdobí kvítím utrpení.

Jsi holubice, která skrývá se před dravci,
pieta trpící v kapličkách opuštěných,
ptáče uvězněné křehkou klíckou světa,
za něž mohu prolít jen řeku modliteb,
aby v Tvých očích vzplála hranice svítání.