Z kostela zvoní k bohoslužbám.

Neděle z rána, vesnice do snu zakutána

se zas a znova rodí v mlhách

v sobotní noci přepíjela

polínko v peci

koupel v neckách

žal z hrubé lásky

a nový portál

u kostela

A žena,  na klobouku pírka

z ocásku barevného ptáka

až ke krku je uzapnutá

je zcela mimo řádky Bible

tak zcela mimo Desatera

v noci se zase zapomněla

a rty má rudé, však v poli hlína

až od potoka nanošená

je divnodivně do úrodna

poprosím velebného pána

ať u boha mi vyprosí

že tahle noc se nepočítá

Však hrouda hlíny připomněla

hnědého ptáčka potulného

z takové lásky moje milá

tam bokem k vratům u kostela

tak jako hrušeň jabloň křivá

tak jako potok po kameních

nádobou budeš přelévanou

a až zas přijde doba žní

tak jako každá jiná žena

obilný snop si do panáků

též k tyčím postavíš