(... a přítel tvůj s hlavou psí tělo mé na kusy roztrhal
a s ocasem vztyčeným mé srdce tobě předhodil)
přede mnou sad plný stromů obalených ovocem,
které nikdy dřív jsem neviděl.
slupka lesklá, barva vonící laciným vínem
a tvar připomíná zvuk rozladěných vos.
pořád blíž a blíž,
oči přilepené do korun,
ruce se natahují, nehty cvaknou
a jeden z plodů vypadne
z dělohy stromu
rovnou do bláta u mých nohou.
záda ohnutá, ruka odežene strach
a prsty studené netrpělivostí
zvednou ovoce blíž,
prazdné hlavě nadosah.
pomalé pohyby trhají slupku
na jemné proužky.
tma je dužinou zlého ovoce.
plod nahý jako ranní slunce
začíná ronit červy.
snad ze strachu, snad pro pomstu
lechtají malí hádkové
bříška mých prstů
nespočtem jemných chloupků.
absence očí je zarážející
červi nejsou ani trochu lidští
lidé jsou velmi červí
(... malý, bílý, napůl zemřelý tlamu otevřel
a z ní vesmír vyšlehl chladným plamenem mému zoufalství v ústrety) |