ouvej (Občasný)

Kdepak - tohle je dialog. Mluvím o své poezii, protože já tu zastupuji určitý trend, že ano.

Ale jestli je to veskrze špatné, asi to smažu. I když - proč? Líp už nebude.

ouvej (Občasný)

Víš, jaký je rozdíl mezi tím, když je ti podsouváno jiným kritikem, co si máš o autorově tvorbě myslet - a autorem samotným? Zavání to sebestředností? Vypadalo by tohle lépe, kdyby se to objevilo pod rozsáhlou kritikou mého díla?

Já se přece nikterak úžasně nechválím. To je jen obhajoba. To je jen otevřený dopis kritikům.

stanislav (Stálý)

s tím, že se pochválíš, to je snad O.K., je to zdravé.

mělo by se to dělat s citem a uměřeně, což ty umíš. ne nabobtnale, což není zdaleka tvá potíž. :o)

ouvej (Občasný)

Drfaustovi:

Jasně - dle tebe blábol - protože nekoresponduje s tvým názorem - ale já si ho nevymyslela, pane, já ho vyčetla zrovna v takových chytrých knížkách, jaké čteš ty. I když tedy necituji přesně - dokonce ani autora si nepamatuji. Ale zcela evidentně tebe oslovil Mukařovský - a já neřeknu, že je to blábol.

Protože to je různý pohled na vnímání poezie.

O to mi jde.

Píšeš: Ale mě příjde, že je tu něco s čím se nějak nedokážeš vyrovnat, a proto máš pocit, že se musíš obhajovat. Divné. To ti tolik vadí, že jsou lidé, kteří s tvou tvorbou nerezonují? To je skoro, říkám skoro, jako bys to po nich vyžadovala... a toho bych se jako autor (být tebou) opravdu bál!

Samozřejmě, že zdánlivě na mě nikdo neútočí. Nikdo mě tu nefackuje. Nikdo mi tu neslušně nenadává. Je to tolerantní společenství. (Tohle není ironie - myslím to zcela vážně).

Ale přesto bych ráda - ehm, takový chabý pokus, aby se kritici zamysleli, než příště ukáknou něco o nenalezené kontinuitě a "nebásnické" řeči, že existuje i něco za jejich obzorem. Jsem tam já - a jiní. Máš pravdu, o to mi jde. Co je na tom divného, chtít porozumění. Mezi básníky? Kde jinde žádat?

:-)

Vio (Občasný)

Nemám teď čas se ke všemu, bohužel, vyjádřit, ale udělám to večer. Teď ovšem musím reagovat.

vever, kde si vzala, že se někdo cítí povolán? Kromě toho každý, myslím tím úplně každý, tedy i Ty, poezii hodnotí a třídí si ji na "špatnou" a "dobrou". A dělá to na základě svých a jen svých poznatků, zkušeností, vědomostí a taky vkusu, estetických měřítek. A na to mám opravdu každý právo. A dělá to vědomě i nevědomě. Ale musím se ohradit proti tomu, že bych své kritiky vydával za absolutní pravdu. Je to "pravda" pro mně a z mého úhlu pohledu, stvořená na základě výchozích podmínek, které jsou mi dány, které se ovšem s časem mění. Takže bych prosil o to, aby mi nebyl podsouván úmysl vydávat své názory za absolutní a nezpochybnitelnou pravdu, protože já sám to nedělám, ale pouze říkám svůj názor podle svého nejlepšího svědomí. Jestli chceš zpochybňovat autoritu mého názoru, můžeš to samozřejmě udělat. A věřím, že by se to leckomu i povedlo. Nedělám si iluze. Ovšem musí to něčím podložit a ne jen vydávat tuto informaci za "nezpochybnitelnou pravdu". To totiž platí oběma směry.

.......... (Občasný)

myslím, že skoro každý obhajuje tu "svou" poezii - takže tento počin ouvej mi přijde naprosto v pořádku - zvláště po některých  "velmi povolaných kritikách" :)

obdivuji, když se někdo cítí povolán k tomu rozeznávat "dobrou" a "špatnou" poezii - a to, co přináší či nepřínáší ... :) - snad může mít každý nějaký svůj názor, ale vydávat ho za "pravdu" ...

pokud bych se já osobně chtěla o své poezii něco objektivnějšího dozvědět, neobrátila bych se ani na Kelly, ani na Via atd, ale někam zcela úplně jinam:)))

Vio (Občasný)

ouvej, co mi to zase předhazuješ? Překrucuješ si slova po svém.

Cituji část své kritiky: "Jsou dvě možnosti: buď tam kontinuita je a já neumím vnímat poezii a nebo tam není a pak to není chyba čtenáře. Přikláním se, s odpuštěním, k té druhé možnosti."

Teď mi ukaž ten kategorický soud? Píšu pouze to, že se na základě své úvahy přikláním spíše ke druhé možnosti. A nebyl jsem sám.

.......... (Občasný)

žádnou lekci, kterou bych vám - teda když už reaguješ na poznámku určenou Viovi - uštědřila, nevím ... napsala jsem, že nemám ráda, když se někdo ve svých kritikách tváří jakože má patent na pravdu ... a nejsem si vědoma, že bych to dělala ...a když něčemu nerozumím, že bych hodnotila nízko ... ale možná se opravdu jen špatně pamatuju ...

no, Kelly, povídání s Tebou zanechám - vím, že si se mnoui povídáš velmi ráda:)))) tak snad zase někdy:)) hezký večer

Vio (Občasný)

ouvej, takže chceš říct, že z toho, že se nikdo jiný nevyjádřil, vyplývá, že ostatní onu kontinuitu vnímali? Ech... ta logika...

Kelly, kde jsi? Já Tě nevidím. Proč je tady najednou taková tma? Pomóc!

HáDé! (Občasný)

Ouvej obdivuju, že se sama statečně předhodila nově se vyrojivším adeptům fundované kritiky (což taky oceňuju, dobrých kritiků není nikdy dost). Své básně se jí, DLE MÉHO NÁZORU, podařilo zhodnotit realisticky a objektivně. To, že vedle sebe mohou a dokonce musejí (už pro potřebu porovnávání přístupů aj.) ko-existovat různé typy poetiky, je všem jasné. Dle m.n. skutečnost, že se nejen ouvej musí obhajovat a bránit svou poezii, vyplývá z problematičnosti kritik - z kritik drfausta i Via zavání jistá arogance  (ať už uvedou formulku "dle mého názoru" použijí nebo ne),  kritizují tak, že se zdá, že "pravá" pravda, posvěcená teoretickým studiem Mukařovského a dalších,  je na jejich straně, a ne, že je relativní. Hlavně se mi ale zdá, že příliš pozitivního a především konstruktivního autorům jejich kritiky ZATÍM nepřinášejí (jak je vidět i z obav autorky). Proto se taky přimlouvám za větší tolerantnost a citlivost! V dialogu i v kritice!

Kritikům přeju chuť do dalšího studia teorie, které je snad povede ke kritice fundované a přínosné!

Naty (Občasný,Redaktor)

Napsalas to ouvej krásně.

Mám spoustu připomínek a komentářů, jak k samotnému tvénu textu, tak k několika poznámkám pod ním, ale dnes na to opravdu nemám čas. Honí se mi to hlavou už víc jak půl dne, co jsem si to tady poprve přečetla, ale je to na delší psaní.

Neboj, určitě se sem ještě vrátím. 

Vio (Občasný)

Dovolím si vyjádřit se trochu obšírněji. Na úvod bych uvedl, že se chci pokusit o smířlivý tón, protože absolutně nemám zájem na rozdmýchávání nějaký osobních sporů. A nikdy jsem neměl, coby redaktor. Ale mám pocit, že jsem do nich tlačen. Nicméně si uvědomuji, že některé mé výroky nejsou dokonalé a dotyčná osoba si je osobně vzít může. Leč můžu pouze upřímně říct, že to tak není myšleno
Ještě bych poprosil, aby si následně zmíněné paralely nebrali někteří lidé osobně, protože budu mluvit hodně obecně a ne o konkrétních lidech a případech.

První bych se chtěl dotknout onoho volání po stejném právu na prostor jistého druhu poezie, vedle jiného druhu poezie. Myslím si, že toto volání je neopodstatněné. Teď někomu zaskočilo, ale nechte mě dokončit myšlenku  Myslím si totiž, že nikdo nikdy nikomu tady neupíral právo na existenci jeho poezie. Každá poezie má své místo... ať ji dělíme, jak chceme. Třeba na špatnou a dobrou. Vtip je v tom, že prostorem pro setkávání všech druhů poezie je tzv. "Váš prostor". A tady nikdo žádné poezii právo na život upřít nemůže a nedělá to. A pak existuje redakce, která se dle svého svědomí snaží vybírat co možná nejobjektivněji díla, jež považuje za kvalitní. Ponechme zatím stranou erudici redaktorů. Redakce se v této chvílí stává jakousi porotou ve veřejném prostoru. A činí selekci. Je to přímo povinnost redaktorů vyplývající ze stanov redakce. Teď uvedu pár příkladů. Myslím si, že nikdo nebude pochybovat o tom, že třeba na hypotetickém filmovém festivalu např. filmy Slunce, seno a tři tečky režiséra Trosky před porotou neobstojí ve srovnání s díly např. Felliniho či kohokoliv z uznávaných filmařů. Dokonce je skoro jisté, že Troška by se na podobný festival ani nehrnul. Přesto mají jeho filmy (někdo by řekl filmy středního proudu) právo na život a jsou divácky úspěšné. Jenže neposouvají hranice umění dál ani o píď, na rozdíl od filmů Felliniho. Stejně tak asi těžko bude Karel Gott obhajovat svou účast na výstavě společně s Picassem. A nabízejí se další paralely. Možná to přirovnání trochu pokulhává, ale tak nějak cítím já úlohu redakce.

Druhá věc je erudice redaktorů. Myslím, že za všechny v redakci můžu říct, že si nikdo z nás nehraje na profesionály a kazatele nezpochybnitelných pravd. Hodnocení uměleckého díla je vždy do značné míry subjektivní, ale lze dosáhnout poměrně velké míry objektivity a o to se asi všichni snažíme. Někdy hůře a někdy lépe. Ale taky jsme jenom lidé. A snažíme se taky doplňovat si vzdělání v této oblasti. A mám pocit, že některým čtenářům připadá, že je to spíš na škodu. Chtějí tím snad říct, že vzdělání zatemňuje mysl? Jsme ve středověku? Někdy mi to připadá jako sdělení, že když si přečtu knihu o botanice, přestanu vnímat krásu květin. To je přece holý nesmysl. Ale když slyším z některých úst slovo intelektuál použít jako nadávku, nestačím se divit. Když budu mluvit za sebe, domnívám se, že jako autora mě těžko někdo může obvinit z necitlivosti či z neschopnosti vnímat poezii. Já se přece k onomu poznávání věcí v pozadí propracoval taky přes praxi. Podsouvat někomu, že přečtením jakéhosi Hrabáka (mimochodem pochybuji o tom, že jsem někde tvrdil, že jsem ho četl, ale to je jedno) či Mukařovského, se mu jeho rozhled zúží. To je přece popření celého smyslu vzdělávání! Tento princip já odmítám přijmout. Dále si myslím, že vcítění se do básně je jistě důležitou podmínkou pro její hodnocení, ale ne jedinou a samospasitelnou. Je spousta dalších měřítek vedoucích k objektivnímu hodnocení. A já odmítám dílo hodnotit jen na základě toho, že ve mně vyvolá nějaký pocit. Takové měřítko bude vždy nedostatečné. Odmítám taky hodnotit pocity autora. Pokud má být báseň dobrá, měla by vycházet z člověka (měl by v ní být cit, pocit či jak to chcete nazvat), ale to ji ještě nedělá automaticky kvalitní. A právě zde nastupují ona objektivní měřítka, kvůli kterým je potřeba studovat i tu šedivou intelektuálskou teorii, kterou mnozí pohrdají.

Co jsem tím chtěl vlastně říct? Že si nemyslím, že když někdo řekne, že redakce je jednobarevná a nedává do časopisu takové a takové věci, nemusí to být nutně pravda. Já si totiž nemyslím, že redakce jednobarevná je a že mají všichni její členové stejný vkus. Myslím si, že se redaktoři opravdu snaží hodnotit díla objektivně. A podotýkám, že toto je můj názor, ale netvrdím, že si tento traktát činí právo na jedinou a absolutní pravdu a nemůže se jistě v některých svých závěrech mýlit

Tolik můj a snad nejen můj postoj. Co se stane teď?  Otvírám prostor k další diskusi.

ouvej (Občasný)

Napsal jsi to moc dobře - a děkuji.

Jen s jednou věcí nesouhlasím:  Píšeš: Podsouvat někomu, že přečtením jakéhosi Hrabáka (mimochodem pochybuji o tom, že jsem někde tvrdil, že jsem ho četl, ale to je jedno) či Mukařovského, se mu jeho rozhled zúží. To je přece popření celého smyslu vzdělávání...

ne, když budeš číst pozorně, zjistíš, že nic nepodsouvám. Vzdělaných lidí si vážím - a skutečně erudované kritiky a rozbory čtu s obrovským zaujetím. Já vím, že tady na něco takového není prostor a čas a nálada - myslím tím, když se občas urodí - Egil, Lyryk, nemysli si, ale na Písmáku zcela vážně jdu po kritikách třeba Miroslawka - abych pochopila (když se prokoušu arogancí) - co sděluje. Čtu odbornou literaturu, ačkoliv působím lehce dementně.

Jenom mívám pocit - a to taky říkám, že se takoví lidé prostě NĚKDY zazdí. Já nevím, jestli to říkám dost jasně. Pro mě je takový příklad Drfaust. Někdy necitlivě aplikovaná vzdělanost je prostě na škodu. Protože i tady platí rovnováha mezi srdcem a rozumem.

:-)

ouvej (Občasný)

Děkuji moc - za odpověď - a hlavně, že nebagatelizuješ důvod, proč to bylo napsáno.

Takže: Píšu o mantinelech většiny žen. Většiny proloženě, prosím. Mohla jsem napsat - žen s určitými zkušenostmi - je jasné, že mateřské verše sotva zasáhnou ženy, které ještě tou zkušeností neprošly.

O prostoru se můžeme dohadovat - ale zase to je jen otázka přizpůsobivosti, života, který ta ona žena žije - nesouvisí to příliš s tvorbou, že ano.

Jsou lidé - kteří čtou encyklopedie, studují teorii poezie - aniž by jim hlava zkameněla v torzo kamenné příručky. Aniž by se odstřihli, aniž by píchali prstíkem do příslušného textu příslušné příručky a tvrdili, že zákon praví, že poezii je nutno psát jiným než běžným jazykem. Jasně že ano - i já, ačkoliv používám běžná slova, přece jen ve svých básních nepíšu "takkupchleba, nezapomeňna noviny, vynesodpaďák," přesto si kritik dovolí říct, že můj jazyk není básnický - poetický. Ten vzdělaný - ten poučený. Co to pro mě znamená: nastudování - jenom holé nastudování - vůbec nic neznamená.

Vážím si lidí, kteří ví - a přesto ještě i vnímají.

Ano, srdce - pořád si myslím, že existuje poezie, tvořena hlavně srdcem. Můžeš to stokrát bagatelizovat, a tvrdit, že to pro tebe nic neznamená.

Selka oblečená ve vojenském - nu - tohle je lehounká úsměvná demagogie. Ona ta selka je pořád oblečena v něčem novém - je to trošku parádnice.

:-)