Jdou chovatelé ptáčků ulicemi,

schoulená tělíčka jim v dlaních září.

V kožených klecích nakrmeni číslicemi,

lidskými hlasy promlouvají do tváří

Někdy jak ztěžklé oblázky jen studí

v hnízdečku kapsy mrtvá holátka.

Než z dálky ze spánku je někdo vzbudí,

po jejich trylkování je tu památka.

Na nitkách samoty jsou ticha korály,

na hrdlech čekání jsou ozdobou.

Až zase ptáčci cinknou o spirály