Na tváři rozehrává úsměv struny,
které netušil jsem že ještě umí
zachvět se...
A tak pod tíhou všech krajkových negližé,
schovaných tajně doma do spíže,
jsem ulehl ke spánku,
abych se skromností moldánku,
tiše do dlaně vydechnutého,
přeslechl Amstrongovu poznámku
o muži do jazzu stejně zarytého,
jako za mlada do ženských copánků.
A tak po sukýnkách ke kotníkům,
vlajících měkce ve větru se sháním..
někdy jsem vášnivý ornitolog,
Ptáka Ohniváka k sobě vábím..
a stále slyším trylky Ráje v uších,
které oči mladé gejši
způsobily...
A tak čekám na tu správnou chvíli,
kdy bychom ,drahá ,neboj se,
společně manželské lože obnovili...
|