Vtip na dnešek

Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.

 Soudce: To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.

 Muž: Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.

Soudce: Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.
Nato se muž rozhovořil Odehrálo se to následovně: Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu.. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80cm a ten devatenáctiletý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.".
Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pygmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané."
Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to
nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem ovládl, zamlčel slovo fragment,sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec.
Tedy moje žena. "Miláčku, koukni se, co zde stojí!"
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká:"Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text.
Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."
"Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise -slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV – pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina."
Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra."
Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar".
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil....."
Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora...."