Stařec vystřelil s neuvěřitelnou rychlostí od stromu a stanul proti netvorovi tváří v tvář připraven k zasazení rány. Zaváhal. Byl připraven na netvora velikosti medvěda, ale tenhle byl ještě o dobrý metr větší. Hlava se podobala hadovi se lví tlamou a tělo bylo pokryté šupinkami světle hnědě barvy. Chodil po čtyřech jako medvěd, ale jeho tělo bylo pokryto pod šupinkami pohybujícími se svaly.

Zaváhání přišlo starce docela draze. Netvor se na svoji váhu a velikost skoro až neuvěřitelně rychle přesunul stranou a starcova rána pouze projela vzduchem. Netvorova tlapa, z níž se vynořili drápy velikosti tesáku však projela také vzduchem, protože stařec se nechal naschvál vynést svoji energií a přepadl do kotoulu, čímž změnil svoji pozici a zvětšil tak vzdálenost od soupeře. “Tohle smrdí problémem.” prohodil a opět zaútočil, rozhodnut, nedat netvorovi mnoho šancí na útok. Ovšem výhoda deště se momentálně obrátila proti němu. Ačkoliv jeho nohy dělali naučené pohyby jedna noha sjela po jílovém podloží a stařec byl nucen zakleknout na jedno koleno. Meč se po netvorově šupinaté kůži pouze svezl a netvor se nad klečícím starcem vztyčil do své třímetrové výše připraven k smrtící ráně.

Stařec veden spíše svým vypěstovaným bojovým instinktem než čímkoliv jiným se vrhl na zem a odvalil se netvorovy přímo k nohám. Místem, kde před sekundou byl, zasvištěli drápy. Využiv příležitosti přiložil meč přímo k tlapě a nalehl na něj celou svojí vahou. Horským lesem zaburácel ohlušující řev. Netvor spadl na záda, přičemž vykopl nohy do vzduchu a stařec odletěl o několik metrů dál, kde dopadl do kapradí. Okamžitě byl na nohou ovšem bez meče. Netvor nemohl meč vytáhnout ze své nohy a tak ho zlomil s hlasitým zařváním. Jedinou zbraní, kterou se mohl teď starý válečník bránit byl jeho krátký tesák. Nedělal si velké iluze, že netvorovi vážněji ublíží, ale bylo to pořád lepší než holé ruce.

Netvor byl opět na čtyřech, čímž dosáhl o něco větší velikosti než stojící stařec. Hluboce hrdelně vrčel a jeho černé oči žhnuly nevyslovitelným nepřátelstvím. “Tak pojď zrůdo, skončíme to.” Procedil skrze zuby stařec a přihrbil se očekávaje netvorův útok. Netvor však neskočil. Začal kroužit kolem starce a jeho dlouhý ocas šlehal ze strany na stranu, čímž vydával matoucí dutý zvuk. Pak náhle jakoby mu začali nohy mizet. Stařec zprvu myslel, že pouze špatně vidí, ale brzy mu došlo co netvor dělá. Mnoho zvířat používalo jako svoji obranu proti většímu nepříteli barevné maskování a to momentálně dělal Drennaga. Ovšem jeho maskování bylo neuvěřitelné. Dokázal zmizet celý, naprosto a dokonale.

Stařec viděl ještě poslední část proměňujícího se netvora a skočil. Raději zaútočit dokud ho ještě vidí než později bojovat proti neviditelnému netvorovi. Už mu bylo jasné proč neslyšel o nikom, kdo by tohoto netvora porazil. S tak dokonalým bojovým strojem se ještě nesetkal. Stařec dopadl už na neviditelného netvora, který naštěstí ještě nezměnil pozici. Věděl, že nemá cenu sekat do šupinového pancíře a tak jenom přidržel tesák pod svým tělem a doufal, že jeho tělo poslouží jako dostatečné kladivo pro tesákový hřebíček. Tesák zajel do netvora a bolestivě ho zranil, protože nový řev měl ještě větší intenzitu než předchozí. Neviditelný Drennaga sebou hodil tak, že stařec letěl dobré tři metry než dopadl na mokrou rozbahněnou zem. Stařec měl vyražený dech a zjistil, že jeho noha je ohnuta v nemožném úhlu. Dopadl na vyvrácený kmen stromu a ten mu zlomil nohu. Skoro to necítil. Srdce mu bilo tak neuvěřitelně rychle, že začal mít strach, aby mu nevyskočilo z hrudi. Lapal po dechu. Teď když se podíval na Drennagu, zjistil, že světlo, které dopadá na jeho mokré šupinky ho činí částečně viditelným. Netvor se blížil k zmítajícímu se starci. Tesák byl pohořen až po rukojeť do netvorova těla někde nad klíční kostí. Drennaga se pohyboval pomaleji a jakoby nakloněn na jednu stranu. Zřejmě takto ulevoval svému zranění. Pak skočil. Když se jeho tělo vypjalo, tesák dokonal svoje dílo. Zajel hlouběji do jeho těla a v hrudníku zasáhl netvorovo srdce. Zemřel ještě v letu. To ovšem stařec nevěděl. Ležel na té mokré zemi smířen s osudem. Ani nevykřikl, když obrovské tělo dopadlo na něj a ukončilo tak jeho život.

 
Avaron - izera@pce.cz