Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Dala a Sebastian
Autor: Abyss (Občasný) - publikováno 1.2.2004 (13:20:49)
 

Prázdná ulice v Arkádii tančila pod modrým nebem a opakovala klopýtavý zvuk podpadků došlapujících na nerovných dlaždicích. Kněz v dlouhé černé sutaně se udýchaně vlekl po rozpáleném chodníku a složeným kapesníkem si otíral pot z čela.

Vracel se právě z bohoslužby v Chrámu Nejsvětější Trojice a mířil domů přes nedělní trh na náměstí. Když dovrávoral až na konec ulice, unaveně se opřel o chladivou zeď a mžoural do sluncem vypálených koleček v sítnici.

Hlavičky chudobek se pod jeho sandály mlčky skláněly ke kořenům a pomačkané narudlé sukýnky se jim krabatily do průhledných sněhobílých uzlíčků. Sebastian těžce oddechoval a snažil se nevnímat horké paprsky, které se mu opíraly do zad. Ve spárech kamenných dlažebních kostek pobíhal pavouk a o kousek dál ležel rozšlápnutý komár. Kněz se namáhavě sklonil k zemi a zmuchlaný uzlíček, z něhož vyčuhovaly dlouhé úzké nožky a křidýlko, si opatrně položil do kapesníku a prohlížel si je v natažených dlaních před sebou.

Celá situace se mu zdála důvěrně známá, jakoby to všechno už jednou prožil a okolnosti se jen nějakým nedopatřením znovu opakovaly. Vzpomněl si na podivný sen, který se mu dnes v noci zdál.

Stál nad otevřeným hrobem mladé dívky, která ležela v dlouhých bílých šatech a na očích měla položené dva hladké oblázky. Sebastian se v tom snu sklonil, aby jí je sundal a spatřil dvě křečovitě sevřená chvějící se víčka. Podivil se, že dívka není mrtvá. Otevřela oči a v mělkém hrobu se posadila. Rozhlédla se kolem po záplavě věnců z bílých lilií, a když spatřila Sebastiana, usmála se. Natáhla k němu ruku a rozevřela prsty. Sebastian hleděl na změť komářích nožiček a křidýlek a opatrně je vzal do své dlaně. V ten okamžik se všechno kolem vznítilo a shořelo. Bílé květiny se proměnily v prach a z dívky zůstaly jen ohořelé kosti na černé hlíně. Sebastian vyděšeně zíral na popel komára, který propadával vypálenou dírou v jeho dlani.

Sebastian se při té vzpomínce otřásl odporem. Díval se na zbytky hmyzu na kapesníku a v ten okamžik by si je za nic na světě nepoložil na dlaň. Pousmál se nad svým neopodstatněným strachem, který pramenil jen z podivného snu, otočil se, jestli za ním někdo nejde a zabočil do široké ulice vedoucí k náměstí. Vyhřátým vzduchem se nesl mořský pach rybích vnitřností mísící se s vůní tabáku a pečiva. Sebastian obcházel hloučky postávajících lidí a poslouchal útržky rozhovorů stoupající k žlutomodrému nebi.

Necítil se dobře, slunce mu rozpáleným jazykem olizovalo vršek hlavy a Sebastian si náhle uvědomil, že zůstal opuštěný mezi cizími neosobními tvářemi. Všechny byly lemovány pestrobarevnými šátky a jinými pokrývkami hlavy, dívkám se na ramenou pohupovaly žluté lokýnky a stařenky skrývaly pevně sepnuté drdoly prošedivělých vlasů pod honosností svátečních klobouků.

Sebastian nespatřil nikoho známého, jen některé z mnoha tváří se mu zdály povědomé z bohoslužby. Přestože tak často promlouval ke stovkám věřících, všichni přijímali jeho slova, aniž by jej sami kdy oslovili.

Kněze přepadl smutek a zamířil zpátky do rozpálené ulice, k níž se nyní upínal v myšlenkách s úctou téměř posvátnou. S příslibem jistoty, že bude přijat s otevřenou náručí vysokých zdí, se odvrátil od shluku smlouvajících úst a potácel se na tučných nohách úzkým prostorem, co nejdál od nepřehledné mozaiky hlasů a vůní.

Ticho prázdné ulice Sebastiana uklidnilo a on začal v návalu dobré nálady narovnávat povadlé stonky květin a sám pro sebe si při tom prozpěvoval krátkou liturgickou píseň, která mu zněla v hlavě ještě z ranní bohoslužby. Nevšiml si přitom, že ho pozoruje mladá dívka stojící u výlohy pekařství.

Zpěv se mu odléval od odulých rtů tak lehce, že když zvedl hlavu, spatřil před sebou tančící dívku. Vlnila se v melodii jeho hlasu, který se nechal unést dojetím okamžiku, proud slunečních paprsků se odrážel od jejích šatů a zanechával na nich stopy žlutooranžového světla. Sebastian okamžitě umlkl, ale Dalu to nijak neznepokojilo, snad si toho ani nevšimla.

Dveře pekařství se s cinkáním otevřely a z obchodu vyšla starší dáma v tmavých šatech a síťovanou taškou. Hned se vrhla k dívce a táhla ji za loket kolem kněze.

Sebastian pozoroval Dalu, stále ještě tančící v neslyšném rytmu hluku, a hrdlo se mu sevřelo v němém úžasu. Dívka se zmítala v sevření své matky a náhle se vyškubla a utíkala zpátky kolem Sebastiana na druhou stranu ulice. Žena v černých šatech zůstala chvíli stát a pak pokračovala dál k trhu, aby zde pohřbila svůj obličej v shluku neosobních bezvýrazných tváří.

Kněz se rozběhl a pospíchal za neznámou dívkou. Jeho tlusté tělo se pohupovalo na krátkých nohách a snaživý pohyb rychlosti se kroutil do tvarů zašlápnutého komára.

Ztratila se mu za ohybem ulice a Sebastian si uvědomil, že míří k moři. Trochu zpomalil a snažil se popadnout dech.

Přešel silnici a rozhlédl se po členitém pobřeží, za nímž moře ukolébávalo dřevěné loďky a šedobílé kormorány. Na vzdáleném molu spatřil dívku v jasně oranžových šatech, jak mává směrem k otevřenému moři na proplouvající plachetnici. Sebastian se vydal za ní.

Když vcházel na molo, stála na jeho okraji a házela do vln pískem uhlazené oblázky vesmíru. Sebastian stál kousek za ní a sledoval vytvářející se kruhy spěchající od utopených kamínků.

Narovnala se a otočila k němu tvář. Sebastian vyděšeně zamrkal a prohlížel si zblízka její bledý obličej a veliké modré oči.

Její ohled vyjadřoval lhostejný nezájem. Odvrátila se od kněze, zvedla hlavu a otáčela ji ve směru letu obrovského šedobílého kormorána na pozadí zlatavého nebe.

Sebastian nevěděl, co má říct, a tak mlčel. Mlčeli spolu a každý sám, paprsky slunce je objímaly jako šňůrky žlutých korálků.

Sebastiana náhle přepadlo zoufalství a měl pocit, že pokud hned něco nepodnikne, nikdy už nebude mít příležitost k dalšímu setkání.

-          Mohu vás pozvat na kávu? vyhrkl naléhavě a hlas mu přitom přeskočil.

Trhla rameny, ale neotočila se. Zdálo se, že ji jeho prosebný tón trochu zarazil.

-          Nepiju kávu, odvětila s lhostejnou samozřejmostí.

-          Co tedy pijete? zeptal se hloupě.

Chvíli váhala. Začínalo jí být kněze líto a byla na rozpacích.

-          Moře, odpověděla a pohlédla mu do očí.

Sebastian sklopil hlavu a upřel pohled do země. Nastálé ticho ještě prohlubovalo vzdálenost mezi nimi. Dala pozorovala ubohého bezradného kněze potícího se v tmavém obleku.

-          Ale můžete mi dát něco na památku, dodala smířlivěji a trochu se usmála.

Sebastiana nečekaná žádost zaskočila a začal pátrat po kapsách, které na černé sutaně chyběly. Vlastně u sebe vůbec nic neměl. Jen složený upocený kapesník. Vyndal jej z rukávu a opatrně rozložil. Na lněném povrchu bílé látky se objevil černý žmolek zašlápnutého komára. Vzal tedy opatrně neuspořádané klubko hmyzu mezi dva prsty a podal je Dale. Ta rozevřela nataženou ruku a komár propadl vypálenou dírou v dlani.

Sebastian leknutím uskočil a z jeho hrdla se vydral podivný přidušený zvuk.

- To je znamení, Sebastiane, zašeptala Dala s pohledem upřeným do jeho vyděšených očí.

Potom se pohrdavě rozesmála, zatleskala rukama nad hlavou, zatočila se kolem kněze a houpavým krokem vlnícího se moře odešla na břeh a zmizela v křivolakých uličkách Arkádie.



Poznámky k tomuto příspěvku
asi (Občasný) - 1.2.2004 >

Takhle je to mnohem lepší. Vše do sebe krásně zapadá. Radost číst.

Kafe mi tam nevhodné nepřipadá. Když se tam předtím mohla objevit síťová taška, asi to zas tak historické nebude.

Jen bych vynechala tu větu o znamení v závěru. Nechala bych čtenáři prostor pro vlastní interpretaci.

 


Body: 5
<reagovat 
 Abyss (Občasný) - 1.2.2004 > asi> dekuju za re-precteni!!! :) (a za dalsi info)
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 1.2.2004 > Prostě líbí.
Body: 5
<reagovat 
 Abyss (Občasný) - 1.2.2004 > fungus2> 
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 1.2.2004 >

nesedí mi tam to kafe, fakt hrubě nesedí, jinak je to psaný moc pěkně....člověk přímo cítí to horko v ulicích Arkádie...pěkně, nicméně trošku těžší to na čtení je...to je pravda, myslim, že bez tý pasáže o kafi....by to bylona pět, takhle mě to fakt strašně ruší..takže čtyři


Body: 4
<reagovat 
 Abyss (Občasný) - 1.2.2004 > quentinbubakoff> teda! takovej kompliment! :) diks zes to precet ! (s tim kafem je to tezky nekomu to pride dobry i kdyz bezvyznamny a jinymu jako uplne nejdivnejsi ...) takze dneska bez literarni onanie (c) ? :))
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 1.2.2004 > yed> nejde o historické hledisko....prostě mám asi jiné představy o duchovních....a zvaní na kávičku....prostě......nejde to, skřípe to....:o)) ano dnes bez literární onanie....:o)
<reagovat 
noa (Občasný) - 2.2.2004 > ...na co jiného než na kávu by kněz mohl zvát? já myslim, káva dobrá. a celé je to fajn čtivo... ač velmi horké
Body: 5
<reagovat 
Jimmmy. (Občasný) - 2.2.2004 > Uff... tak jsem to přelouskal... Co dodat, no...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Newton (Občasný) - 15.2.2004 > Zajímavé
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter