Vystoupil jsem…

    Vystoupil jsem a dveře se za mnou s tichým zasyčením zavřely. Stál jsem na železniční zastávce mezi zalesněnými kopci a mžoural rozespalýma očima kolem sebe. Červenožlutý motorový vláček čítající všehovšudy 2 vagóny se pomalu rozjížděl za mými zády. Tři další lidé, kteří vystoupili se mnou, s jistotou nabrali směr a neomylně kráčeli nejbližší cestou do svých zahřátých domovů.

   Byl pozdní podzim a jinovatka, jež pokrývala zem, se třpytila v ranním slunci. Horký dech se rychle vysrážel v mrazivém vzduchu a chvíli zůstal bezvládně viset v bezvětří dokud se nerozplynul v bezmezném časoprostoru. Zabodl jsem pohled kdesi do dálky a skálopevně se rozhodl. Odrazil jsem se od svých nohou a mé tělo se pohnulo vpřed. A pak… …jsem se posral…

(ehm... doufám že poslední slovo nebude nikomu na přítěž...:o)