Nezbývá místa slovům v řádcích
a myšlenky se – jako nohy na podpatcích
musí srazit do úhledné škatulky
(pro facky a rány do ní nevidět)
A porce dělit na půlky a zas na půlky.
Jedna vedle druhé se tak horké tísní
že mezi nimi rostou puchýře
A sloka každou z nich si s krutou písní
přesně naskládá do svého talíře.
A když už za ní další frontu stojí
v jedné ruce tác a v druhé stravenku,
ta první ohlédne se, co jí
otočí se, kdo ji…
ale to je konec, konec brambor, holenku.