Jsem vrah! Každý večer jsem znovu a znovu s tou největší silou bit do tváře! Jsem zatčen a vyslýchá mne sám zavražděný… Je hrůzné dívat se mu do očí. Oba víme, že jsem vinen, tak proč mne musí pokaždé tak krutě mučit? Mám na světě jen jednoho dobrého přítele, kterému mohu vždy věřit a to mého kamaráda Alexandra Kohola. Má několik ordinací po celém městě a mezi občany je velmi vážený. Vždy se rád pochlubím, že jsem jeho dobrým kamarádem a snad i on je na mne alespoň trošku hrdý. Je pravdou, že za jeho lékařské služby musím platit i já a ceny nejsou zrovna nejnižší. Často je mu ze strany pacientů vytýkáno, že preventivní kontroly by nemusely být tak časté, zvlášť když nejsou hrazeny pojišťovnou. Není ale moc na výběr, ve městě nemá příliš velkou konkurenci. Pro spoustu nemajetných pacientů je jedinou spásou doktor Huana, který sídlí kdesi na předměstí. Ceny jsou sice podstatně příznivější, ale jeho podnikání není schváleno lékařskou komorou a mám takové tušení, že v tom má asi prsty Alex. Když jsem se s ním o tom bavil, tak se jen podivně uculil a já se raději už dál neptal.

Rozednívá se a já se pomalu zotavuji ze včerejšího výslechu. Ještě ráno mne čeká soud a já si musím připravit svou obhajobu. Nejsem v tomto směru bohužel příliš důvtipný a nemám ani potřebné právnické vzdělání, ale myslím si, že pro můj případ snad ani neexistuje nějaká rozumná obhajoba. Soud dopadne vždy stejně – psychicky se zhroutím pod tíhou důkazů, kleknu si, začnu prosit o milost a slibovat že ten dnešní den už ho opravdu nezabiji. Porota se chvíli radí a pak mne shledá vinným z úkladné vraždy. Nebýt toho, že soudce je velmi častým Alexovým pacientem, byl bych jistě odsouzen na doživotí. Soudcův strach z Dr. Huana je tak velký, že pokaždé vyváznu pouze s podmínkou.  Zvlášť dnes mám velkou radost z rozsudku, protože nezmeškám sobotní vyšetření u Dr. Alexe Kohola.