|
Co jsou otázky?
Otázky jsou zachytávány na bodláky a propouštěny do nicoty
Je pozdě
Je pozdě a ticho
Můry marně vrážejí do poslední rozžaté lampy
Přestože staré Slunce právě lenivě vyšlo
Zkameněli ptáci
I zvuky
Jen kovový tep srdce Slunce
Tlukot zmírajích můr
Nemocně jasná mlha
Je pozdě a tiše k ránu
Sním svůj další nasládlý otrávený sen
Podnikám zas výlety kolem své hlavy
Vržen do toho Města
Snil jsem pod Petřínem o Dětech květin
Chodil do blázinců hospod a chrámů
Ne do války
Slyšel zpívat Volnou lásku
Nevěřil v Plastické lidi z vesmíru a bál se v kostele kýchnout
Z chodníku viděl na ulici tanky a na obloze padáčky pampelišek
Chtěl milovat
S prostřelenou dlaní
V tom městě "Pozdě"
Kde dusila se poslední lampa
Sestoupil jsem do podzemí Perly a dohlédl dál
K Alpám a Římskému moři
Výš do nebe
Mudrci tajně navštěvovali toto Město
Jehož Strážce je nepřijal
Jako všecko co se mu podobalo
Král na dudy hrál
Anděl z Hellady přinesl zvěst o Spasiteli
Ale my dál z dubů tesali chrámy
Hledaje spásu před barbary ze severu i jihu
Milovali jsme se
S bolestí a úsměvem jsme odešli s dýmem oppid
Zachráněni z tyglíku Evropy
Domů
Otázky se uvolnily z háčků a lampa zhasla
Co jsou otázky?
Běžel jsem za nimi Špitálskou branou k východu až ke skythské železniční trati
Někteří tam už na náspu s připravenými kameny čekali
Někdo z nás byl tehdy zabit
Tlustí upocení lidé s dobráckými obličeji sběhli dolů
Nakláněli se nad mým tělem a plakali
A tak podivně se usmívali
Navršili nad mým tělem překrásnou mohylu
Za deště se na ní chodili dívat
Chodil jsem tam s nimi rád
Až jednou mě jedna žena zahlédla
Příšernýma očima které neměla se do mě vpila
Nevšímal jsem si jejího uhranutí a zpíval s ostatními dál hymnus na můj podivný osud
Plakal jsem šťastně nad svou mohylou a ona se zatím vyškrabala na násep
Snad dodat odvahy si chtěla
Snad jsem toho už měl dost
Pršelo
Tak jsem jí spálil svým pohledem
Její růžové rosolovité tělo se se sykotem vpilo mezi pražce
Čvachtal jsem se v něm a opájel se svou mocí i svým osudem
Pak mě přejel vlak
Sebral jsem se ihned a odešel na periferii hlásat lidem radostnou zvěst o vítězství nad ženou házející kamení
Ale někteří přede mnou prchali jiní mne kamenovali
Nerozuměl jsem tomu
Až v jednom zrcadle nebo potoce jsem se spatřil:
Špatně jsem se složil :
Vlasy jedno oko a jednu nohu jsem zapomněl na trati
Hubu jsem si v rozrušení obtočil kolem zbylého oka
A ruce nasadil na holou lebku
"Taková lapálie!" hloupě jsem vykřikl prchaje po jedné noze deštěm kamení nahoru na Ládví:
"Bytosti lesní spíše evangeliem svým potěším!"
Veverky otrávené šišky po mě házely
Víly své studánky zakrývaly
Jednorožci do bojového šiku se stavěli
Kouzelníci tenkými větvemi nohu mi podráželi
Kapradí šustilo ocelově
Věděli víc než já
Byl jsem unaven
Lehl jsem si na vrchol staré věže a odpočíval
Ale než jsem usnul stvořil jsem si pro potěšení homunkula
Vypadá pěkně a vše má na svém místě
Jen rozumu moc nepobral
Asi jsem ho rozlil do křoví
Vždyť říkám byl jsem ospalý
Nevděčník utekl hned dolů do toho Města
Zapomněl na mě a cosi tam tropí
V hlavě má černé víly
A pivo
Nese lampu v podivné dlani
Aby neviděl
Arcanum
Vysílá otázky na bodláky
Co jsou otázky?
| 
