Když si noříš oči do snění,
hořící čára mění čelo v poušť.
Spustíš liány slz,
než Ti spálí řasy na popel.
Pár měkkých kroků,
odstíny se mění,
jsi už delší dobu v podezření,
že dávno tušíš
jak´s to chtěl.
Za hlasy odnikud
ztrácím slovo u svých smyslů.
Šeptají o pomoc
s hedvábnou páskou přes ústa.
V poli souznění a dobromyslu
do nich zvolna zarůstám..
Prstem roztírám profil
všech špatných probuzení.
Nechám se klesnout na dno.
Váhání ve chvíli odloučení se vytrácí
a věčné "snad"
se mění v "snadno".......
|