Pes-přítel člověka

                             Psář-nepřítel člověka

Kdo vyhlédne ve vhodnou dobu z okna našeho domu,uvidí v okolních dvou parcích spoustu těch nejlepších přátel v koncentrovaném množství cca jeden pes/m² a zhruba stejný počet osob,které lze identifikovat jako tzv. „Psáře“.

            Tito Psáři se sdružují do hloučků,podle toho,ve které části parku se zrovna jejich miláčci nacházejí.Vzrušeně si vyprávějí o předmětech venčení,obdivují ostatní chomáče chlupů, ale přitom si říkají,že ten jejich je stejně nejhezčí a pak jim doma pošeptají do chlupatého slechu: „Alíku,ještě že nejsi jako ten sousedovic  Bobík!“

            Hlouček milovníků zvířat se posunuje v kruhu chůzí 6m/min. Všichni musí tuto nepsanou dohodu dodržovat ,jinak by hlouček A narazil do hloučku B,což není žádostivo,protože v hloučku A se nachází Mazlík a ten se nenávidí s Culíkem,který je nyní v hloučku B. Dá se říci, že hromadné venčení je technicky dost náročná a vědecky propracovaná záležitost.

            Problém nastane ve chvíli,kdy se na okraji parku objeví cizí element-pes,který nepatří ani do A, ani do B, tzn.,že tvoří autonomní skupinu C. Ještě horší je,když pes není příliš družný a majitel už tuplem ne. Nezajímá ho snad,že Ďolík měl včera průjem?! A že Uzlík včera voje…pardon-navázal kontakt erotického charakteru s tou pudlí fenkou, co bydlí naproti?! Představte si,i takoví lidé existují!!!!