|
Poslední dopis
Navzdory toho, čemu věřím,
někdy si připadám jako ve snu.
Někdy jsem vzpurná, jindy křičím,
pak se vše obrátí, hlasem klesnu.
Když mu říkám co si myslím,
jeho už můj hlas nezajímá.
Všechno to nějak otupělo,
i city mé už sotva vnímá.
Měla jsem představy, měla jsem plány,
co bych s ním všechno chtěla prožít.
Probrečím noc, pak napíšu dopis,
do obálky ho zbývá vložit.
Navzdory toho, čemu nevěřím,
neslýchám od něj už něžná slova.
Psaní mé přečte si, pochopí snad,
že musím začít jinak, znova.
|
|
|
