Popěvek Vánoční

Do polí já půjdu v tichosti,
do bělostného sněhu srdce položím,
pak schoulen do Boží milosti
zmatky své a věčnou pýchu odložím.

Snad budu plakat, snad děkovat,
za dary, které si nikdy nezasloužím,
pokusím se Lásku v ohni ukovat,
proti větru půjdu, proti chladným lžím.

Já tulák a rytíř stokrát poskvrněný
o dceru Boží s duší královny jdu prosit,
já špatný člověk stokrát proměněný
chci na svém štítu planoucí srdce nosit.