|
Magický kruh vrhá matné pablesky
tak křiklavě a nehezky
bílá, černá, za pruhem pruh.
Muž s růžovým knírem přichází z kina
z úst mu visí dlouhá slina
padá do zvadlých fialek – když tu náhle…
Fuj, to sem se lek‘!:
Kůň ve dveřích má dlouhou tvář
A zas a zas ta divná zář
Jen nahý obraz Pádící Venuše
V klidu do ložnice dokluše.
Pavouk v síti – chvíle je tak dlouhá
už mu ze zad další vlákno čouhá
Muška? Komár? Jepice!
Teď chytila se, slepice.
Stín létá sem a tam, tam a sem
Jak pes když mydlí vocasem
Někde v dálce křičí havran:
Nikdy víc! Nikdy víc!
Náhle padnul silně nadrán
O beton si odřel líc
Vím, že konec můj se blíží
stín Měsíce mou duši saje
Krev třísní dekadentní fiží
a místo hoven seru jinotaje.
| 
