Na scéně (někde na straně, aby nepřekážel) je stolek se sklenicí vody. Na jeviště přijde muž v obleku, jde až dopředu a tak, aby bylo vidět, co se děje a scéně. Zleva i zprava vyjde člověk, zhruba uprostřed mezi nimi cosi leží. Oba to sledují a chtějí to vzít. Začnou se prát.

Muž:    Když se první a druhý pere, třetí má užitek!

Vyjde třetí a jde k nim, sebere věc a usměje se.

Muž:    Ale kdo je první, druhý a kdo třetí?

Dva, co se prali, přestanou a chvilku se dívají na třetího, tomu ztuhne úsměv. Začnou se prát všichni tři najednou. Ve vádě opustí jeviště. Na scénu přihopsá slečna tak, aby ji muž neviděl, rychle se napije a uteče.

Muž:    Podle nosa, poznáš kosa!

Na jeviště vejdou dva lidé – jeden s velkým nosem (nese se jako král), druhý s normálním.

Muž:    Mezi slepými i jednooký králem!

Na jeviště se vyhrnou do tmy šmátrající lidé, mezi nimi se honosí jeden s jedním okem.

Muž:    křikne Neztrácejte hlavu! všichni za ním se na něj napjatě podívají Nebo vás nikdo nepozná…

Ostatní se rozutečou s tričky přes hlavu. Na jeviště se přiloudá osoba v montérkách, pomalu s sebou sune kulisu lesa. Do toho opět přihopsá pro pití slečna…

Muž:    podívá se na něj, posměšně Pospíchej pomalu. osoba nevzrušeně začne rozestavovat stromky, naštvaně No ještě dvakrát měř a jednou řež! osoba skutečně vytáhne metr, muž ho gestem vykáže Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Přijde hůře oblečený člověk, zavolá do lesa „Hů-ů“. Ozve se to samé.

Muž:    Kdo seje vítr, sklízí bouři. Na hrubý pytel, hrubá záplata!

Člověk si plivne do rukou, vytáhne sekyru a tesne do stromu. Najednou z lesa vyletí několik sekyr a dřevorubce zažene. Les se sklidí, vyjde mechanik s kulisou zdi. Opět svým tempem.

Muž:    Házet hrách na zeď.

Přiběhne člověk s ošatkou a začne házet hrách na zeď.

Muž:    Hlavou zeď neproboříš.

Člověk se naštve a bouchne hlavou do zdi. Nic se nestane, tak do ní naštvaně mrští zbytek hrachu. Zeď spadne.

Muž:             Výjimka potvrzuje pravidlo!

Opět přihopsá slečna, napije se. Muž ji zahlédne, ona utíká, ale spadne na hrášku.

Muž:    Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne!

Slečna se zklamaně zvedá a odchází. Přijde jiná žena, začne se tlumeně dohadovat s mužem, působí dojmem, že mu přišla nevhod a něco potřebuje. Přijde další (lépe oblečená, udržovanější). Vyzývavě se na něj podívá a odejde. On za on odbíhá.

První:   má na krajíčku Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše!

Muž se vrátí. Znovu přijde druhá, obě si ho prohlížejí.

Muž:    Dvě mouchy jednou ranou! chytne obě za pas a odcházejí

Ze zákulisí se objeví ruce, na scénu kohosi vyhazují. Je to náš údržbář. Pomalu se přišourá, podívá se do lidí a dostane trému. Vše teď působí improvizovaně.

Údržbář:            Ehm… nouze také naučila Libora housti… Dalibora. dlouho přemýšlí, leze to z něj pomalu Kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem!

Na scénu zmateně přibíhají lidé a drmolí, každý jiným jazykem.

Údržbář:            Á… vítězně víc hlav, víc ví!

Lidé se sejdou, udělají „Ahá!“ a odejdou

Údržbář:            …chléb se nepřejí!

Rychle přiběhne člověk s bochníkem chleba a zakousne se do něj. Nic se neděje, tak chleba okusuje dál. Mezitím koulí očima na údržbáře, už nemůže. Sykne: „Já už nemůžu!“

Údržbář:            …hladový sytému nevěří!

Člověk nevěřícně zakroutí hlavou a odchází.

Údržbář:            křikne za ním Dobré prase všechno spase!

Člověk se na něj naštvaně podívá, vztekle mrští chlebem o zem!

Údržbář:            Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Přiběhne člověk s krumpáčem, chystá se kopat díru, pak se narovná, pronese: „Tak to ne, tohle.“ a naštvaně odejde.

Údržbář:            zděšeně mžourá do tmy, omluvně Kde nic není, ani smrt nebere!

Ještě chvilku přemýšlí, zezadu na scénu vpadne muž. Rozcuchaný, tváře od rtěnky. Za ním letí kalhoty, rychle si je nasadí. Je vidět, že byl vyhozen. Přijde k údržbáři, chytne ho za ramena.

Muž:    Ševče, držme se svého kopyta!

Údržbář si šťastně chytne nohu a odskáče po jedné.

Muž:    Podle šatů poznáš člověka.

Začnou se trousit ženy, každá jinak oblečená, a opět zálibně hledí na muže.

Muž:    chvilku jako by vybíral, pak se jenom usměje Ale není všechno zlato, co se třpytí!

Až na jednu všechny ženštiny uraženě odejdou. Ta přijde k mužovi, usměje se, chytnou se za ruce.

Ona:     Žádný učený z nebe nespadl…

Muž:    …za to blbce jako by shazovali!

Ona:     pokrčí rameny Nikdo není dokonalý. upraví mu oblek

Muž:    Konec dobrý…

Ona:            …všechno dobré!