|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Každý z Vás se zajisté, milí moji čtenářové, zamýšlel nad smyslem lidské existence a dospěli jste jistě k pozoruhodným závěrům. Tak i já po vzoru slavných filosofů rozhodl jsem se spolu s Vámi ke zralé úvaze na toto téma a ta nyní tryská z mého pera hnána parou myšlenek přes velké množství převodů končících pravou paží.
V průběhu našeho žití nás napadá spousta zásadních otázek : Kde je máma ? Má táta vždycky pravdu ? Má Dvořáková opravdu trojky nebo jen kvalitní prádlo ? Existuje Bůh ? Co je život? Stojí ho za to žít ? Jsem po láhvi vína opravdu tak milý společník, jak si připadám ? Odpovědi na mnohé z nich zjistíme velice jednoznačně, například když Dvořákovou zmáčkneme s pomocí kamarádů v rohu třídy, a také s nateklým okem velice brzy poznáme, že odpověď na poslední otázku je jednoznačné ne.
Bohužel na některé stále odpovědi hledáme. Jednou z nich je tzv. božská otázka, neboli otázka existence Boha. Při průzkumu veřejného mínění jsem se postupně dozvěděl, že Bůh je: Michael Jackson, Dominik Hašek, Daniel Hůlka a vodprejskni buzerante, takže, jak vidíme, stanovisko veřejnosti je značně rozkolísané. Neuspěl jsem ani u papežského stolce ve Vatikánu. Po zaslání dopisu s dotazem na přesnou adresu a telefonní číslo Nejvyššího Nadřízeného odpověď nepřišla. Za sebe mohu říct, že jsem kdysi večer ve společnosti jisté osoby měl pocit, že Bůh skutečně existuje, ale později se ukázalo, že nešlo o mystický zážitek, nýbrž o celkem běžný úkaz s latinským názvem a lze jej zažít i s jinými děvčaty. Já však v Boha věřím, jelikož zrovna včera jsem viděl neskutečně božský zadeček.
A přesouváme se dál. Doporučuji pěšky, protože s vlastním vozidlem bychom vzhledem ke stálým dopravním zácpám uvízli na místě a při použití letecké dopravy příliš ulétli od tématu. Pro přílišnou vratkost argumentů se nedá doporučit ani přesun lodí, nehledě na myšlenkové ztroskotání .
Co je tedy život ? Život je to jediné, co máme doživotně, jak řekl Jan Werich. Od této věty se můžeme odrazit. Neodrážíme se příliš zprudka, mohli bychom se ošklivě zranit na hlavě, zvláště v mělkých vodách laciného rádobyfilozofování našich odpůrců.
Jak jistě víte, na cestě životem nás čeká mnoho důležitých křižovatek. Někdo je projíždí divoce s nohou na plynu, přičemž v nejbližší zatáčce končí čelně na stromě. Jiný zase dává vždy přednost zprava i zleva a do cíle dojíždí nepoškozen, ale jako poslední. Jsou i tací, kteří se před každou křižovatkou zastaví, aby se rozmysleli a nasvačili a většinou dojet nestihnou. Asi nejoptimálnější je po mých zkušenostech kombinace všech tří způsobů a při používání prvního se rozhlédnout.
Existují také lidé, kteří se pokoušejí najít odpověď na výše uvedenou otázku pomocí matematiky. I já jsem se jí pokusil vyřešit rovnicí o jedné neznámé a došel k závěru, že dvě neznámé přinášejí o hodně víc vzrušení a toto řešení mohu doporučit.
A nyní se dostáváme k otázce, zda život stojí za to, abychom ho žili. Čili nabízí se klasická věta, kterou pronáší již po staletí melancholicky rozervaná postava Shakespearova dramatu, a to Být, či nebýt ? Staré přísloví nám odpovídá, že kdo chce být, hůl si vždycky najde. Kdo chce tedy být, najde si hůl, opře se o ní a koná dlouhé procházky do přírody, nejlépe do hor. Kdo chce nebýt, nehledá obvykle hůl, nýbrž větev. Tito lidé většinou celý život na něčem, nebo někom visí, takže z tohoto světa odcházejí způsobem, který je jim vlastní a blízký.
Tímto jsme tedy našli odpovědi na základní otázky lidstva a dostáváme se k závěru. Co tedy říci na závěr . Život žijme tak, aby nám slušel, nenechme se příliš rozptylovat něčím jiným a nebojme se myšlenkových pochodů, jsou zajímavější, než vojenské. Přeji Vám i sobě mnoho zdraví a těším se na další shledání.
|
|
|
