Pod povrchem černé bubliny

     Žiju pod povrchem černé bubliny, z bubliny vidím jen kousek. K bublině se blíží žhavé body, pronikají membránou a cestou směrem ke mně se rozpadají. "Padají hvězdy, rychle si něco přej!" Křičim, ale kolem mě  je prázdno, jsem tam sama. Radost se zmenšila, ale trvá. Letí další svítící body, ale zachycují se v membráně bubliny a zhasínají. Najednou vnímám její strukturu, je hladká, ale jsou v ní malé proláklinky a oka. Zdá se být černě průhledná.

     A tam venku je Vesmír.