|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Před časem jsem farištův příspěvek “Slova”, z 13.11. odbyla pár slovy, s tím, že se ještě vrátím.
Vrátila jsem se a napsala jsem mu pár postřehů, o které mne žádal.
Je to můj ryze osobní pocit, který ve mně vyvola la jeho “sbírka”, a v žádném případě je nechci vydávat za obecně platné a pravdivé.
Přesto by mě zajímalo, jestli t o v někom z vás vyvolalo podobné pocity, nebo naopak zcela odlišné, a proč.
A farištu by to určitě zajímalo také. (Pod příspěvek mu napsala poznámku jenom Noa a Kelly.)
Proto jsem se rozhodla svoji poznámku (a taky pr o její délku) uveřeřejnit jako samostatný příspěvek. Kde jinde, než v teorii poesie.
Nezajímá mě vaše hodnocení, ale uvítám každý názor.
Děkuji.
Ahojky, já vím, že se ozývám pozdě, ale jsem na tom fakt špatně s časem. Dokonce už ani nestíhám číst všechny příspěvky v poesii. Navíc nevím, jestli ti moje postřehy budou vůbec něco platné. Rozhodně nemám na to, abych ti napsala nějaký smysluplný rozbor .
Takže jen pár osobních nefundovaných postřehů.
Vlastně jsem ti k jednotlivým částem už většinou psala poznámky, když byly uveřejňovány samostatně.
Jak to na mě působí souborně?
Rozhodně to není styl poesie, který bych si chtěla číst každý večer před spaním. Přesto je to poesie chytrá a zajímavá. Pohybuje se, podle mého názoru, na hranici filosofických úvah a vypovídá o hledání. O hledání smyslu a formy.
Ve mně samotné to vyvolalo zajímavou úvahu. Už kdysi dávno, v určitém období mého názorového dozrávání, jsem se zabývala myšlenkou, že každá ženská se pocitově (z pohledu přání, potřeb a žádostí) pohybuje někde mezi extrémem “sprosté děvky” a představou “aristokratky” či “filosofující intelektuálky” (ber to jako “pracovní názvy”). A někde mezi tím se pohybu je její normální střed, který vaří, chodí do práce, nosí věci do čistírny a občas si zajde do kina, nebo do divadla. Ale nikde nemáme pevné hranice. A ti zvídavější z nás, někdo zřídka, někdo častěji, osaháváme ten svůj prostor směrem k hranicím jeho extrémů, abychom si vyzkoušeli, ujasnili a co nejlépe vyhranili své místo v životě.
Okamžitě jsem si na to vzpomněla v souvislosti s tebou. Rozptyl - Jíří, (případně Jitřenka) – Farišta – Druhý hlas – k tomu jednoznačně vybízí.
Co ti k tomu můžu říct víc než, h ledej a osahávej dál.
Každé takové “hledání a osahávání” někoho, s přiměřeným citovým a inteligenční potenciálem, pomáhá těm ostatním, kdo neztratili pocit vnímání, najít své vlastní místo v životě. Pomáhá jim uspořádat si svůj vlastní žebříček hodnot do takové vyrovnanosti, aby mohli bezpečně a co nejspokojeněji projít svým vlastním životem.
A to je to, oč tu běží, nemyslíš? |
|
|
