Klaním se,

když hodiny odbíjí ráno.

Jak pokorný věřící,

co z mrtvých vstal.

Je podivno smutně.

Držíš mě, to víš,

že koupu si nožky

ve spleti slov.

Ty jsi můj slovník,

malá upomínka,

že někde v tom zmatku

je ukrytý řád.

Snad - odpověď vzkaž.

Tys kouzelník, Darmoděj.

Kde závrať neustává hráš,

já věrný tvůj posluchač,

šeptám: "Vejdi a neuškoď."

Na struny mé duše

zahraj tu nejhezčí píseň,

kde druhý hlas bude ladit s mým.

Naděje ještě žije a umírá

s posledním pohárem vína.