to třeba není samotnými obrázky, to je možná Tvým viděním. tuhle možnost nejde vyloučit, ne?
já na Anareliny fotky koukám pravidelně, a smutek z nich na mě nepadá, spíš pocit jakési zvědavosti na mě dýchá, která i v relativně ošklivém nachází...
Stando, nefilozofuj mi tu moc, nebo budu muset taky začít filozofovat a kdo mne pak zastaví, he.
fíha, tam je krásně!
Až seberu někdy odvahu, vydal bych se po stopách tvých fotografií, ale zatim se kapku bojim.
Bodej by ses nebál! Anarelka totiž tajně uzavřela dohodu s mistrem hororu Stphenem Kingem, který všechny knížky vydá znova s jejíma fotkama, aby se čtenáři báli ještě a ještě vííííííc.
No jo, Stalker je slavný film, který jsem neviděla, ale hodně o něm slyšela. Piknik u cesty jsem četla. Nejradši jsem měla tu jeho chlupatou holčičku, jak po nocích vyla na hvězdy a zároveň mi jí bylo příšerně líto, jak je jiná a opuštěná mezi lidmi na Zemi. Kniha se mi líbila, ale nejradši mám od Strugackých "Pondělí začíná v sobotu", je to krásně optimisticky bláznivé. Myslím, že něco ve stalkerovském stylu bych asi nezvládla.
