SUNSHINE COACH II.

"Adriana."
"Tomáš, těší mě," řekl jsem.
"To je taky Tomáš." Na poslední schod vystoupil ježatý kluk.
(asi se ostříhala po něm)
"Můj kluk," vysvětlila záhy, "smíme jít dál?" zeptala se.
"Jistě." Nevěděl jsem, koho si pouštím do bytu, a kdy výkres dokončím.
"Minerálku? Džus?"
"Kafe! Tom si dá pivo." Posadil jsem samozvané hosty
do pustého obýváku.
"Omlouvám se," řekl jsem,"byt teprve zařizuju. Jde to hrozně pomalu."
"Žiješ sám?" zeptala se povýšeně.
"Ne," zalhal jsem po chvíli. Myslím však, že mou lež
prohlédla.
"Jak se máš, Tome?" zeptala se, když jsem na stůl postavil
dvě sklenky a pivo. Po chvíli jsem pochopil, že nemluví se svým milencem.
"Adriana ze školky Libuš?"
"Ano - já." Byla to ta malá okatá holka, dcerka paní učitelky, do které jsem se zamiloval. Přišla mi říct,
že nemám čekat nebo co. Mezi námi zela propast patnácti let.
Kolik jí může být?