Za domem stará dáma zívla

Pod šedým kloboukem má hlavu otevřenou

V kabátě z plechu na mě říhla

Krajinu podivnou jsem spatřil rozloženou

Čarovné květiny tu rostou bez slunce

Barevné světy válčí v mokrém bludišti.

Minulost z marností si podávají ruce,

a stará dáma dumá o smetišti.

Za nocích bezedných sen o prázdnotě sní,

o křehkých baletkách a o svobodě mraků.

A ráno její srdce provlhlé se rozezní,

až bude tančit s kavalírem v oranžovém saku.