Deuron se cítil nesvůj. V ulicích Gallaaru bylo rušno, ale nic se nelišilo od normálního dne. Spousta lidí se hrnula na tržiště aby stihli zaujmout nejlepší místa pro svoji živnost, nebo nakoupit nejlepší zboží co nejdříve. Deuron se prodíral mezi lidmi a hledal toho, který v něm vzbudil ten neklid. Věděl, že jeho nepřítel je někde poblíž a čeká na něj. Dlouho, moc dlouho na něj čekal a nyní přichází jeho chvíle. Cítil ho. A nyní ho spatřil. Vysoký černovlasý muž stál u prvního stánku a sledoval ho. Za ta léta co ho Deuron neviděl se trochu změnil. Trochu povyrostl, rysy jeho obličeje ztratili dětskost a ztvrdly mu rysy. Z očí mu plála sebedůvěra a také nenávist. Deuron, vážený učitel magie a jeho žák se opět setkali.

“Tak se znovu setkáváme Stinde!”

“Ale už né jako žák a učitel, ale jako mistr s mistrem. A je na čase, aby toto město mělo nového učitele magie. Bude ho třeba, protože ten nynější dnes zemře.”

“Nechceš si vybrat lepší místo pro souboj? Tady mohou přijít k úhoně nevinní lidé.”

“Bude se bojovat zde, ať všichni vidí, jak zemřeš. Mě jsi taky veřejně vyhnal, když jsi se dozvěděl, že praktikuji černou magii, která je mocnější než ta tvá.”

Ještě než dořekl tato slova, začal se Stind rozplývat před očima a nabírat tvar jakého si zrůdného stvoření. Zvětšoval se a jeho tvář se pokryla srstí, z rukou se vytvořily pařáty a z tlamy mu uniklo krátké zavrčení. Před Deuronem se zhmotnil netvor, který ho svou výškou předčil o dobrý sáh. Lidé začali panikařit a s hrůzou utíkali co nejdál od tohoto místa. Nějaká paní omdlela a byla odnášena dalším mužem do bezpečí. Malý pes vrčel, ale blíž jak na pět sáhů se k netvorovy neodvážil. Deuron o několik kroků poodstoupil a začal se také měnit, ale do podoby velkého vlka. Netvor s ohlušujícím řevem zaútočil. Vlk se útoku mrštně vyhnul a jeho zuby zamířili na netvorův krk. Ten rychle zvedl pracku a odrazil tak Deuronův útok. Druhým pařátem sekl po vlkovi. Ačkoliv se vlk mrštně stočil, Stindův útok ho zasáhl. Krvavá rána na boku však neubrala vlkovi na síle a ten teď vrčel na netvora. Netvor znovu zaútočil. Kdyby rána dopadla, byl by konec boje, ale rána se vlka ani nedotkla. Tentokráte vlk zkousl hrdlo. Chvíli na netvorovy visel, ale pak ho mohutné tlapy odhodily o kus dále. Stind krvácel na krku. Zaútočil. Vlk se zase hravě uhnul netvorovu neohrabanému útoku a skočil. Znovu zasadil ránu, ale už nečekal až ho netvor srazí a sám odskočil. Stind pochopil, že takhle nevyhraje a převzal na sebe vlastní podobu. Krvácel z mnohých míst. Jeho modrá auára bránila útoku hmotnou zbraní. To Deuron věděl a proto na sebe také přijal svoji podobu. Přišla řada na magii jako takovou. Stind tiše pronesl pár slov a z jeho prstů vyšlehly plameny. Deuron jen mávl rukou a plameny po něm neškodně šlehly. Stind se teleportoval. Deuron chvíli stál a sledoval neviditelnou magickou stopu. Po malé chvíli se teleportoval též. Oba stáli na střeše domu. Rovné střechy byly ve městě vzácné, ale mágové si ji našli. Boj pokračoval. Žádný z nich nevypadal, že by chtěl boje zanechat. Sledovali se nenávistným pohledem. Napětí houstlo. Deuron pronesl nějaká slova a ukázal na Stinda. Z rukávu mu vyletěl roj sršnů a zaútočil. Než stačil Stind říci protikouzlo, byl obalen tisíci malými útočníky. Oháněl se a všemožně se snažil uniknout bodavému hmyzu. S největším úsilím se donutil dostat do klidu a seslat kouzlo. Jako mávnutím kouzelného proutku všechny sršně popadali na zem. Stind se postavil na nohy. Byl teď k nepoznání. Celý obličej měl oteklý a na jedno oko sotva viděl. Deuron neváhal a využil čas k seslání kouzla, které mělo boj rozhodnout v jeho prospěch. Jakmile kouzlo vypustil, skácel se k zemi vyčerpán. Tohle kouzlo ho stálo mnoho sil a pokud neuspěje, nebude mít už mnoho šancí.

Stind neměl moc času na zhodnocení situace, ale podvědomě vycítil nebezpečí a zvedl magické zrcadlo. Stálo ho to hodně sil, ale podařilo se mu smrtící kouzlo částečně odrazit. Velká ohnivá koule, jakmile opustila čarodějovu ruku zapálila střechu. Magický žár nepůsobil pouze na svého sesilatele. To se však po odražení kouzla od zrcadla změnilo. Oba čarodějové byli v jednom ohni. Na ulici lidé v panice sháněli vědra s vodou a snažili se zabránit přeskočení ohně na jiné domy tím, že lili vědra na okolní domy. Desítky lidí létali sem a tam při boji s tímto živlem.

Oba čarodějové se pokoušeli zbytky sil zmobilizovat k uhašení ohně který je nemilosrdně požíral. Oheň na jejich tělech zmizel, ale stopy po své návštěvě zanechal. Ošklivé popáleniny museli bolet neuvěřitelně, ovšem ani jeden to na sobě nedal znát. Mezi nimi byla stěna z plamenů hořící střechy. Stind napřáhl ruce a seslal jednoduché kouzlo, na které měl ještě sílu. Telekinetické kouzlo odhodilo Deurona do výše dobrých pět sáhů a byl mrštěn neviditelnou rukou ze střechy na ulici. Ještě než začal padat, použil Deuron kouzlo svého prstenu a vyslal na Stinda bílý blesk. Pak už jen padal. Mít tak jenom trochu magické síly, mohl bych lehce zalevitovat. Ovšem neměl už nic a padal do náručí jisté smrti. Jeho tělo se rozbilo o městskou dlažbu. Lidé přestali na chvíli hasit a seběhli se k místu jeho smrti. Pak vzhlédli nahoru na střechu, ale viděli jen plameny. Nemohli vidět jak zohavený Stind hledí nevidoucíma očima do plamenů ohně, který ho požíral.

Usměv na tváři umírajícího Stinda vyjadřoval spokojenost. Byl si vědom, že se pomstil těm, kteří ho před lety tak ponížili. Teď, když je toto hraniční město bez svého čaroděje, může král Legard Krutý ze severu klidně napadnout tuto zemi. Neubrání se bez dobrého čaroděje barbarskému útoku. Všichni zemřou za to, že ho vyhnali a ponížili. Na nejvyšší věži města stál jeden člověk a koukal se na místo souboje dvou čarodějů, ze kterého stoupal do výše kouř. Bylo mu zakázáno se vměšovat do boje. Jeho bratr Deuron si to nepřál.

“ Teď jsem tedy já nejvyšším čarodějem města. Neboj bratře, povedu si dobře. Jednou se setkáme a uvidíš, že tě nezklamu. Sbohem bratře. Sbohem.”

By Avaron izera@pce.cz