Slunce se pomalu chýlilo k západu a do lesa začalo prostupovat šero. Po hlavní cestě jeli dva jezdci. Muž a žena. Žena se choulila do vlněné deky a muž nervózně kroutil hlavou a zpomaloval u každého křoví.

"No tak, Gregu, nebuď pořád tak vystrašenej! Horští Trolové na téhle cestě nepřepadají." "Nevím Elis. Možná máš pravdu, ale opatrnosti nikdy nezbývá." Ještě chvíli jeli v tichosti a Greg neustále nakukoval do každého křoví. "Začíná být šero. Támhle je myslím mýtina a na ní přenocujeme." řekl Greg a popohnal svého koně. Mýtina byla celkem velká. Greg pomohl Elis dolů z koně a odepjal sedlové brašny. Tady na zemi byl Greg vyšší než Elis a jeho bílá košile v šeru svítila. "Počkej tady a odsedlej koně. Donesu zatím dřevo a udělám oheň." "Dobře Gregu." Greg vytáhl meč z pochvy a odešel do lesa. Když se vrátil s plnou náručí dřeva, Elis už byla hotová a připravovala kotlík s vodou na polévku. Greg rozdělal oheň a šel o kousek dál stavět přístřešek z větví a vydělané kůže, kterou měli v sedlových brašnách. Když bylo vše připraveno a oheň dobře hořel sedl si vedle sestry na deku.

"Víš, Elis." začal pomalu Greg. "Zítra se s tebou rozejdu." Elis na něj vrhla překvapený pohled. "To nemůžeš, náš otec přeci chtěl, abychom k strýčkovi na farmu dojeli spolu. "Vím sestro, ale strejček by mě zapřáhl do práce a to já nechci. Nechci se stát farmářem jako on. Nebaví mě dělat na poli. Pochop mě Elis. Už jsem chlap a mohu se sám živit. Pamatuješ na toho chlápka, který přijel za naším kovářem. Bavil jsem se s ním a on mi řekl, že když se nechám naverbovat, budu mít spoustu zlatek a budu si moci koupit co budu chtít.. Meč mám a sílu taky. Pojedu pryč a za nějaký čas se vrátím a koupím ti ten velký šátek co se ti tak líbil. Víš přeci, že by mě strýc nepustil. Zítra už dojedeš sama, není to tak daleko. Chci mít alespoň den náskok, kdyby mě strýc chtěl hledat." Greg se odmlčel a zadíval se do plamenů. "Gregu!" "Ano." "A co budu dělat na farmě já. Ty budeš pryč a já strýčka nemám ráda. Pojedu s tebou." "Ne, nepojedeš Elis. Musíš to vydržet. Aspoň jeden rok. Potom přijedu a odvezu si tě. Ano?" "Tak dobře."

Ráno vstali za svítání a sbalili vše do cestovních brašen. Když byli připraveni na cestu přistoupil Greg k Elis. "Sbohem Elis a čekej na mě. Za rok se vrátím a pak odjedeme spolu." Elis se na Grega podívala se slzami v očích. Nedokázala říci ani slovo a tak ho jenom objala. Držela se ho stále dokud se ji z objetí nevykroutil. "Věř mi, vrátím se." Otočil se a vyskočil na koně. "Sbohem." Greg obrátil koně a rozjel se cestou , kterou včera přijeli.

Po deseti minutách zpomalil do chůze a hlavou mu letělo stále několik otázek. "Co jsem to jen udělal? Nechal jsem ji samotnou na cestě. Co když se jí něco stane? Co ji řekne strýček? Neublíží jí? Né, jedu zpět a vezmu Elis sebou. Nenechám ji samotnou." Obrátil koně a dal se opět do cvalu. Už dávno minul mýtinu, kde spali a jel cestou dál. Blížil se k zatáčce, když náhle z ní vyběhl kůň. Greg strnul. Byl to Elisin kůň. V Gregovi by se krve nedořezal. Po zádech mu přejel mráz, polil ho studený pot a srdce se snažilo vyskočit z hrudi. Nemilosrdně vrazil koni paty do slabin a hnal se vpřed.

Na cestě seděla Elis a křičela o pomoc. Hned vedle cesty se tyčil dvoumetrový Troll. Dlouhé svalnaté paže upažoval, aby dal najevo svoji velikost. Malá hlavička se zapadlýma očima vypadala v porovnání s tělem směšně. Greg vehnal svého koně mezi Trolla a Elis. Vytaženým mečem několikrát švihl směrem k Trollovi. Troll se nemusel ani uhýbat, protože Gregův meč ho nemohl zasáhnout. Zato délka Trollových paží byla pro Trolla výhodou. Jednou máchl a zasáhl Grega do ramene. Ten zavrávoral a spadl z koně na zem. Okamžitě vstal a držel si rameno na kterém mu červená krev obarvila bílou košili. Meč mu už dávno vypadl z ruky a kůň poplašený Trollem se dal na útěk. Troll teď vyšel na cestu a Gregovi se rozklepali kolena. Včas však zareagoval a zdravou rukou trhnul Strnulou Elis. "Utíkej Elis, utíkej!"

Společně utíkali lesem pryč. Stále hlouběji a hlouběji. Po několikaminutovém ostrém běhu padli na zem vyčerpáni. Oba ještě zadýchaní sledovali les za sebou. Nikde se nic nepohnulo. Ovšem ani ptáci zde nebyli slyšet. Oba vnímali to nebezpečné ticho kolem. Když tu se náhle Elis otočila a strašlivě vykřikla.