Plastika ukrytá před zraky plebejců,
Úsměv jí tesali do tváře z mramoru,
Nehybné prsty jdou stopami úderů,
Hltajíc křivky, dál stoupají nahoru.
Jen sobě umělcem, zakletá do malby,
Zteřelá antická rytina do kosti,
Hlídá jen rám, ne barvy kdo čekal by,
Isina úsměvu, něhy a milosti.
Namísto Davidem stanu se Panem,
Vzal si tě divoce, tak, jak jsi chtěla,
Kladu si pasti, tu v noci, tu nad ránem,
Zasychá krev, kde jizva být měla.
Moudřejší nevidět dnešního zítřku,
Spící květ růže a sluneční prach,
V řasách pak skryji svou žebráckou misku,
Líp si tě vzít, než mít z tebe strach. |