Pescatore (Občasný)

"Pokřtíme hříchy"...to mě oslovilo.

Je v tom pro mne něco důležitého. Mně většina typů kázání moc nesedí, nemám rád ony "umělé autority", s pravdou v ústech "a na srdci blaho", ale spíš ty, kteří něčím sami na vlastní kůži protrpěli a volí slova s jistou osobní razancí, ale také naslouchavě a opatrně, aby moc "nesoudili".

Mně je ono jasné zavržení toho, co se nazve hříchem a odsoudí (vytěsní and vrátí se s desetinásobnou naléhavostí!) proti srsti v tom smyslu, že se vyhne tomu nejpodstatnějšímu, totiž pochopit, že I TO JSME MY. Že jde jen o nevědomost, zbloudilost, ale pořád cestu.

Zavrhování druhých za něco je dost často "naším vlastním převlečeným strachem".

No, trochu jsem se zamyslel a poodjel, snad to nebude moc vadit... když už něco jako hlubší kritiku...  u některých obrazů...

Rigel (Občasný)

pripada mi to jako hodne vyblita bolest, spis nez sdeleni. Nevim, o co slo, takze to mozna je spravne. Je to mozná trochu pateticke, ale tomu se malokdo  vyhne. Hlavne mi tam vadi, ze je tam strasne moc informaci a nejak zanika, co vlastne chces rict. Ale jinak je to hezké. Sam bych to tak nejak napsal...   P.S.: zas ta diakritika   P.P.S.:zatim to bodovat nebudu. Jeste si to promyslim, abych nebyl unahleny.