Poezie podzimního rána?!

   Lehký opar,převalující se nad chodníkem, něžné světlo, linoucí se z lampy, chladivý vzduch, laskající plíce chodců......HOUBY!

   Dnes ráno mě proti všem zvyklostem pes probudil už v pět, ano, v 5! hodin a nevybíravě se dožadoval  vyvenčení (kňučel a co hůř, okusoval mi končetiny ).  Omámená spánkem, zubožená  chřipkou,vypotácela jsem se s ním ven, vstříc poezii podzimního rána.

  Nikde nikdo. V okolních panelácích sem tam ojedinělé světýlko, což beru s povděkem, kdyby mě někdo přepadl, moje volání o pomoc někdo (když nepočítám přepadajícího) uslyší. I když to bude asi tak všechno-jsem realista.

  Zdržuji se se psem na osvětleném místě a pátravě sleduji okolí. Od chvíle, kdy jsem vystrčila nos ven, totiž registruji strašné rachtání všude okolo. Že by tolik ježků vyrazilo  na cesty? Podivné. Rachot pokračuje..  A přitom nikde nikoho nevidím! Že by nějakej úchyl, hotovící se k útoku , skryt za autem? Či bezdomovec, hrabající se z křoví? Nebo se ten štrachající neznámý skrývá v nedalekém kanále? Myšlenky zběsile splétají  děsivý scénář, na jehož konci jsem já, obraná o všechno (klíče,  kapesník a čest , psa mi nevezmou, ten stihne utéct).  Snažím se zklidnit své rozjitřené smysly, což u člověka odkojeného detektivkami Ed McBaina, horory S.Kinga a TV relací FKÚ pátrá, radí, informuje...   je téměř nemožné. Pes nevzrušeně očuchává trsy trávy a nevypadá, že ty zvuky vzal na vědomí, natož že by byl  připraven svou živitelku bránit. Dobrá, budu spoléhat na sebe. Klíče v ruce ve svitu lampy a Měsíce mohou při troše dobré vůle vypadat jako nějaká zbraň, ještě se narovnám, bych dala najevo své sebevědomí......... aha, kde nic není, ani čert nebere, takže zůstávám ohnutá, ono je to nakonec lepší, lepší úder do zad než do břicha. Vzápětí se hroutím...z ataku nikoliv násilníka, ale  kašle. Mrazivý vzduch místo polaskání se mi pěkně zakrojil do plic. Slzíc a popadajíc dech opět okem slídím po okolí a ....najednou..... mi to dojde! Tajemné křupání, rachtání, šustění........to v temném tichu padá listí z okolostojích stromů! Kdepakněžné ševelení ladně se snášejících barevných lístků do měkké peřiny již přistanuvších bratrů, pěknej randál  to je! Aspoň takhle brzy  ráno na mlčenlivém sídlišti s liduprostými chodníky.

  A asi abych to sobotní ráno měla děsivé kompletně, když si na uklidnění v teple domova pustím TV-z jednoho programu útočí  reklama na hubnutí ,  z dalšího mě zdrtí záznam jednání z  Horní Dolní............sněmovny - zásluhy E. Beneše- pro současnosti akutní téma! a na dalším kanálu je to hrozný dítě se žloutenkou a radostně poskakující čtveřice Teletubbies. ..aspoň mě inspirovali, ne že bych poskakovala, ale souhlasím se zvoláním, že  je čas udělat pápá. Odcházím to zaspat. Dobrou..totiž, dobrý ráno:-)