Jakoby se nic nedělo

přichází podzim

a s ním vteřina střízlivosti

žhavé listí mi padá do očí

lepí se na duši s bezbarvým pousmáním

a ticho zpívá s větrem dvojhlasem

fugy melancholických svítání

vyrážím ven chvatnými kroky

kráčím hrou na dokonalou prázdnotu

hrou na malou krutou básničku

hrou na báseň se sáčkem na hlavě

na zneskutečněné zlomky skutečnosti

chvatné pohřby v odfláknutém utajení

hrobečky nápadů-chcípáčků

ztrácím se ve slovech klopýtajících v rytmu dechovky

a žert sám sebe nepoznává