Ponurá kráso tlející věčnosti,

chodíš po chodnících svobody a smrti, pláčes v slzách krev a ruku natahujes pro obejmutí...

Pahýl ti vracím a taky kus tkáně odkud srdce kdysi bilo, jenž si příborem odkrajoval se slastí.

Pohled tvůj jizví mi kůži a dech který rosí kameny ... dusí mě...jako vzduch jímž je ale dýchat se nedá.

PÁLÍ!!!

Pálí mě tvoje teplo, když se ke me svážeš a přiblížíš po té, co jsi me nechal zmrznout.

Zmrznout a rozpadnout se na 13 částí, s nimiž umrlci teď hrají šachy a hlava moje y hlediště jim fandí...